Vladimír Bouzek by se dnes dožil 100 let

Dokážete si představit, že by se některý z fotbalistů současného kádru trenéra Luboše Kozla věnoval na špičkové, třeba i reprezentační úrovni, jinému kolektivnímu sportu, například lednímu hokeji? Samozřejmě zcela nemyslitelná záležitost. Zhruba do padesátých let minulého století, kdy se fotbalová sezona s hokejovou až tak nepřekrývaly, však takoví sportovní obojživelníci nebyli vůbec ojedinělým jevem. Jako zářný příklad může posloužit pan profesor Vladimír Bouzek.

Skvělý sportovec, skromný člověk, útočník Slezské čtyřicátých let, který to uměl bezvadně na hřišti s fotbalovým míčem a ještě lépe na kluzišti s hokejkou a pukem. V obou našich nejpopulárnějších sportech to dotáhl až do národního týmu Československa, jako jediný v dějinách Ostravy. Dnešní pohled do historie patří tedy Vladimíru Bouzkovi. Vždyť od jeho narození dnes uplynulo na den přesně sto let!

Vladimír Bouzek se narodil 3. prosince 1920 v Třebíči. Sportu se začal věnovat v rodném městě od dětství, bavily ho kolektivní sporty, především fotbal a později hokej. Ten přece jen o něco více, jak sám přiznával. Už v šestnácti letech se prosadil v prvním týmu Horácké Slavie Třebíč. V roce 1938 pomohl družstvu složeného ze studentů třebíčského gymnázia k zisku středoškolského poháru v celonárodním hokejovém turnaji. V sezoně 1939/1940 skončila Třebíč s dvacetiletým Bouzkem v sestavě na druhém místě ve finále Mistrovství Čech a Moravy v ledním hokeji. Bylo zřejmé, že z Bouzka roste velká hokejová osobnost. A nejen hokejová, vždyť Lupínek, jak se Bouzkovi přezdívalo, válel za Horáckou Slavii samozřejmě i ve fotbalu. Ostatně s nástupem druhé světové války byl mladý sportovec nucen věnovat se kopané více než hokeji.

PŘESTUP Z TŘEBÍČE

Ostravská kapitola Bouzkovy kariéry se začíná psát 29. listopadu 1942, to SK Slezská Ostrava prohrává s Horáckou Slavií a Vladimír v celku třebíčských vítězů střílí hlavou jeden gól a připisuje si také dvě asistence. Jeho výkon zaujme ostravské funkcionáře a ti mladého sportovce začnou přemlouvat k přestupu do Ostravy. Aktivní v lanaření byli především předseda klubu Stanislav Rohožka a srdcaři Arnošt Haberkiewicz a Vladimír Dvořák, oba bývalí hráči Slezské. Nakonec zřejmě rozhodla skutečnost, že Bouzek nechtěl v Třebíči oblékat dres německého mužstva, které tam vyvíjelo činnost a také fakt, že se Ostravští zavázali platit talentovanému fotbalistovi studia, a tak před sezonou 1943/1944 podepsal Slezské. Navíc se Bouzek zaměstnáním v průmyslové Ostravě vyhnul totálnímu nasazení v nacistickém Německu. Pro přestup však vůbec neměli pochopení v Třebíči, Bouzek tedy dostal na podzimní část sezóny distanc a poprvé tak nastoupil za SK Slezská Ostrava až 19. března 1944 v Plzni, kde Slezané zvítězili 4:2. O tři týdny později, 8. dubna 1944, vstřelila nová posila premiérový gól za náš klub při debaklu 3:7 na Žižkově.

ŠEST HATTRICKŮ ZA PĚT LET

Jaký byl Vladimír Bouzek vlastně fotbalista? Patřil k hráčům menší postavy, měl ve hře vynikající přehled, udivoval rychlostí hry i myšlení. Svým pohybem vnášel do soupeřových obran zmatek a publikum bavil svými technickými finesami. K tomu střílel jako útočník spoustu branek, v modrobílém dresu nasázel během pěti let úctyhodných šest hattricků, což ho řadí v tomto směru na druhé místo klubové historie za legendárního Miroslava Wiecka. Celkově v 76 ligových utkáních v dresu SK Slezská (později SK Ostrava) vstřelil dle dostupných zdrojů 45 branek. Nejúspěšnější z hlediska střeleckých statistik byla sezona 1945/1946, kdy se trefil Bouzek v patnácti zápasech šestnáctkrát, v sezóně 1946/1947 si připsal v pětadvaceti duelech patnáct gólů a stal se nejlepším střelcem svého týmu v soutěži, to zopakoval i v další sezóně. 

Zřejmě nejslavnější zápas odehrál v listopadu 1947 na vítkovickém stadionu, kdy SK Slezská senzačně porazila poměrem 4:3 v jednom z nejslavnějších utkání klubové historie vynikající sovětský CDKA Moskva, tehdy dva roky neporažený špičkový evropský tým. Na podzim roku 1948 Vladimír Bouzek dostudoval a 30. září 1948 se stal profesorem tělocviku a zeměpisu, akademický titul samozřejmě se svými spoluhráči náležitě oslavil v jedné nejmenované ostravské vinárně. V rozehrané sezoně 1948/1949, která byla nesmyslně ukončena už po podzimní části, byl ostravský střelec několikrát kritizován, že kvůli únavě nepodává očekávané výkony. Není divu, sportovní činnost po válce stále dělil mezi fotbal a hokej, ve kterém to už dotáhl na reprezentační úroveň. Dres slezskoostravského celku naposledy oblékl 21. listopadu 1948 v utkání na Kladně.

ODCHOD DO VÍTKOVIC

V roce 1949 překvapivě Bouzek, trochu s těžkým srdcem, přestoupil do Vítkovic. Ty po postupu do ligy přetahovaly kvalitnější hráče a do oka jim padl i kanonýr z druhého konce města. Byly zde i další faktory hovořící pro přestup, například možnost dobrého zaměstnání ve Vítkovických železárnách a také fakt, že do Vítkovic přišel trénovat Ladislav Ženíšek, se kterým se Bouzek dobře znal z Třebíče, kde Ženíšek na stará kolena odehrál několik zápasů. V týmu Vítkovic působil Bouzek až do roku 1952 a zahrál si například s Pepi Bicanem, Vejvodou, Stancem či Radimcem. Také v dresu rivala z moravské části města se Bouzek dokázal střelecky prosadit, mimo jiné se trefil do branky Slezské v historicky druhém, třetím a čtvrtém městském prvoligovém derby. V závěru fotbalové kariéry ještě působil ve Slávii Bratislava a Spartaku Třebíč. V letech 1950 a 1951 nastoupil ke třem přátelským mezistátním utkáním za reprezentační celek ČSR, gólově se ve dvou duelech s Rumunskem neprosadil a neskóroval ani v přátelském utkání ČSR - Maďarsko 1:2 hraném 14. října 1951 před návštěvou 40 tisíc diváků v Ostravě - Vítkovicích.

BOUZEK HOKEJISTA

Jak už bylo řečeno, v hokeji se Vladimír Bouzek proslavil mnohem více než v kopané, sluší se tedy ohlédnout také za jeho veleúspěšnou kariérou hokejového útočníka a trenéra. Po válce se Vladimír vrátil mezi mantinely a v roce 1946 postoupil se svou Horáckou Slavií Třebíč do první ligy. O rok později ho povolal Čechokanaďan Mike "Matěj" Buckna do hokejové reprezentace a Vladimír se tak stal členem hokejové generace, která získala během tří let výrazné úspěchy na mezinárodní scéně. V roce 1947 vybojoval národní tým kolem Modrého a Zábrodského zlaté medaile na mistrovství světa v Praze. Připomeňme, že v tu dobu byl sportovní obojživelník Bouzek fotbalistou Slezské! 

O rok později hokejisté přivezli stříbro z turnaje na zimních olympijských hrách ve Sv. Mořici a v roce 1949 opět zlatá medaile z mistrovství světa hraného ve Švédsku, k tomu přičtěme tři tituly mistrů Evropy. Vladimír Bouzek nepatřil k nejvytíženějším hokejistům národního celku, hrál ve třetím útoku a nepravidelně, přesto za svými spoluhráči střelecky příliš nezaostával. V hokejovém dresu odehrál za československou reprezentaci 20 utkání, v nichž vstřelil 17 gólů. V roce 1950 se reprezentační kapitola Vladimíra Bouzka uzavřela. 

VYKONSTRUOVANÝ PROCES STB

Po rozhodnutí komunistických pohlavárů, že se mužstvo nezúčastní mistrovství světa v Londýně, většina reprezentantů zapíjela smutek ze zmařené účasti na šampionátu v pražské restauraci U Herclíků. Při akci vyprovokované Státní bezpečností byla většina reprezentantů zatčena a hvězdy světového sportu byly odsouzeny ve vykonstruovaných procesech k desítkám let odnětí svobody. Profesora Bouzka zachránila skutečnost, že místo do hospůdky odjel rovnou na Moravu. Nomenklaturní funkcionáři později připravili Bouzkovi těžkou životní chvíli, měl se stát kapitánem nově budovaného národního týmu. To však odmítl a vzdal se reprezentace. "Nemohl bych se kamarádům podívat do očí. Oni by seděli v kriminále a já bych hrál v dresu se lvíčkem? Ne, to v žádném případě," vysvětlil po letech své rozhodnutí.

BOUZEK TRENÉR

Hokeji se však věnoval dál. Čtyři roky působil ve Vítkovicích a jako hrající trenér dovedl Vítkovice v sezoně 1951/1952 k prvnímu titulu v klubové historii. Později válel v brněnském Králově Poli. V jedenácti ligových sezonách odehrál zhruba 120 zápasů, v nichž vstřelil 85 gólů. Jako trenér hokejové reprezentace získal s týmem stříbrné medaile na MS 1965 a MS 1966 a bronzové medaile na MS 1955. V roce 1956 vedl muž s tradičním kloboukem na hlavě náš nároďák na OH v Cortině D´Ampezzo, turnaj však skončil pro tým fiaskem. Jako trenér přivedl k deseti mistrovským titulům brněnskou Kometu, tehdy pod názvy RH, resp. ZKL, další úspěchy zaznamenal na štaci v německém Füssenu. V roce 1956 získal Vladimír Bouzek ocenění Zasloužilý mistr sportu, v roce 1965 Zasloužilý trenér, v roce 2007 vstoupil in memoriam do Síně slávy mezinárodní hokejové organizace IIHF a o rok později se stal členem Síně slávy českého hokeje. Závěr života strávil ve svém milovaném městě. Ještě ve vysokém věku se doc. PHDr. Vladimír Bouzek CSc. věnoval na Vysočině výchově mladých talentů a zajímal se o hokejové dění nejen v Třebíči. Zemřel po dlouhé vážné nemoci 31. července 2006 ve věku 85 let.

Tolik naše vzpomínka na skromného člověka se srdcem na pravém místě. Na skvělého sportovce, jehož umění na fotbalovém hřišti obdivoval celý národ a jehož hokejovým a trenérským kvalitám se klaněl celý svět. Rodáka z Třebíče můžeme právem přiřadit k největším osobnostem a sportovním hvězdám ocelového srdce republiky, ostatně v Ostravě prožil nejlepší desetiletku své sportovní kariéry.