Tomáš Mičola hodnotí podzim: Doma za jedna, venku za tři

Po dlouhé době odehrál takřka kompletní polovinu sezony. Bojovník Tomáš Mičola znovu prokázal, že když je zdravotně v pořádku, má týmu stále co dát. Na podzim zvládl patnáct utkání, ve kterých vstřelil dvě branky a připsal si i čtyři gólové asistence.

Nejdříve vy osobně: čekal jste po dlouhých zdravotních patáliích, že absolvujete takřka celý podzim?

Tak čekal, nečekal. Jeden zápas jsem přece jen kvůli zranění neodehrál (s Frýdkem-Místkem – pozn. red.). Sám jsem moc nevěděl, co od toho čekat. Letní příprava nebyla tak dlouhá. Do některých zápasů jsem šel se sebezapřením, ale dalo se to vydržet. Jestli to vydrží v zimě, a to klepu na dřevo, vím, že na jaře budu hrát lépe.

Vzpomenete si, kdy jste odehrál celou polovinu sezony?

Přiznám, že ani nechci pátrat. Klepu znovu na dřevo. Ale je to hodně let, co jsem odehrál celý půlrok. Rozhodně je to pro mě povzbuzení. Jsem za to rád. Doufám, že i na jaře budu schopen týmu pomoct.

Přejděme k mužstvu. Kdyby vám před startem podzimu někdo řekl, že budete zimovat se 33 body druzí, co byste si pomyslel?

Kdyby mi řekl, že budeme mít 33 bodů, byl bych vážně šťastný. Druhá liga není procházka růžovou zahradou, jak si někdo může myslet. Nevěřil jsem, že tolik mančaftů bude hrát tak dobře. Teď mám na mysli hlavně Opavu a České Budějovice, ale třeba i Vlašim. Bylo celkem těžké odhadovat, jak na tom budeme. Celý tým se dával v létě dohromady od nuly, sestava se sehrávala vlastně celý podzim. Kdybych měl naše výkony zhodnotit na školní stupnici – doma za jedna, venku za tři.

Jaký byl tedy hlavní rozdíl mezí Baníkem doma a venku?

Vidím tam víc důvodů. Kam jsme přijeli, tam to byl pro domácí celek zápas roku. Znám a pamatuju to z Francie z Brestu (hrával za něj v letech 2010 až 2012 – pozn. red.). Jako nováček jsme doma s velkými francouzskými kluby taky neprohrávali. Vyhecovali jsme se, co to šlo. Doma jsme taky vzali body Lyonu, Marseille, Sochaux nebo PSG a s papírově slabšími pak prohráli. A teď jsem to zažil z opačné strany - ta motivace soupeřů ve druhé lize proti nám byla maximální. A ne vždy jsme si s tím poradili. Pak taky kolikrát narážíte na to, že terén, když to řeknu kulantně, není úplně ideální pro týmy, který chtějí hrát kombinační fotbal. K tomu se moc nedostanete. Některé zápasy byly lepší, jiné se nám nepovedly, to je pravda. Ale rozhodně se nechci na nic vymlouvat, to všechno k fotbalu patří a doufám, že na jaře se s tím vyrovnáme lépe. Já osobně si vyčítám třeba zápasy v Sokolově a Varnsdorfu. Tam jsem měl dvě stoprocentní gólovky, které mohly rozhodnout. Mohli jsme mít třeba ještě o čtyři body víc a zase by to vypadalo úplně jinak. Ale buďme pokorní. Važme si toho, že jsme na postupovém místě. Teď se musíme připravit pořádně na jaro.

Naproti tomu na Městském stadionu Baník nepustil ani bod. To se možná s přihlédnutím k losu a skutečnosti, že v Ostravě hrály všechny přední týmy tabulky, také úplně tak nečekalo.

Klobouk dolů před mužstvem, jak jsme to doma zvládli, a že jsme vyhráli všech osm zápasů. Tohle není samozřejmost v žádné soutěži. Myslím, že tady nám hodně pomohl hned ten první zápas s Třincem, který jsme otáčeli v poslední desetiminutovce. Tam se určitá kvalita a síla týmu ukázala. Když jsem u mužstva, chci říct i to, že jsem rád, že se povedlo doplnění kádru. Jsme dobrá parta. A samozřejmě, že nás ženou fanoušci. To platí ale jak doma, tak venku.

Jak stráví Tomáš Mičola Vánoce?

Nijak zvláštně. Nejsem pohádkový typ, že bych je trávil u televize, ani cukrovím se nepřejídám (smích). Spíše naopak. Po Vánocích nemám problémy s nadváhou. Určitě si dám na Štědrý večer řízek se salátem, to je asi tak vše. Kdybychom si jako opožděný vánoční dárek na jaře nadělili postup, byl bych nadšený.