Před 40 lety hrál Vojáček za tým světových hvězd

Rostislav Vojáček, trojnásobný mistr republiky a čtyřicetinásobný reprezentant Československa, patří bezesporu k největším osobnostem klubové historie. Vždyť modrobílý dres oblékal dlouhých šestnáct let a po skončení aktivní činnosti působil na Bazalech i na pozici trenéra. Pravděpodobně nejlepším fotbalovým rokem dlouholetého kapitána Baníku je rok 1980.

V květnu vybojoval rodák z Křenovic s Baníkem v pořadí druhý mistrovský titul, z červnového mistrovství Evropy v Itálii si přivezl bronzovou medaili a na podzim táhl Slezany v zápasech Poháru mistrů evropských zemí. Pomyslnou třešničkou na dortu pak byla v závěru roku pozvánka do týmu "výběru světa" k exhibičnímu utkání proti slavné Barceloně na stadionu Camp Nou. Nominace do celku světových es znamenala velkou poctu nejen pro Vojáčka, ale i pro Baník a celý československý fotbal. 

Dnešní vzpomínka tedy patří zápasu FC Barcelona - HUMAN STARS, který se uskutečnil na stadionu Camp Nou 16. prosince 1980, tedy přesně před čtyřiceti lety.

Z BAZALŮ NA NOU CAMP

Vojáčka si do výběru světa pod názvem Human Stars vybral trenér německých mistrů Evropy z léta 1980 Jupp Derwall. Pozvánka do Ostravy dorazila docela pozdě a k vyřízení nezbytných formalit k výjezdu do Španělska bylo minimum času. Nakonec si však obránce Baníku přece jen po nedělním vítězném ligovém duelu s Interem Bratislava sbalil kufry a v pondělí odpoledne přistál bez víz v srdci Katalánska. Po přivítání, ubytování a vzájemném seznámení se spoluhráči v luxusním hotelu Princess Sofia čekal na fotbalisty večerní zhruba hodinový trénink. Druhý den dopoledne pak Vojáček vyrazil se sovětským útočníkem Olegem Blochinem na obhlídku města.

Úterní večerní utkání výběru světa proti domácí Barceloně mělo charitativní charakter, výtěžek ze vstupného, asi milión západoněmeckých marek, putoval na UNICEF - dětský fond OSN, který se celosvětově zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí. Samotné utkání sledovalo na tribunách 90 tisíc diváků a Rostislav Vojáček v něm odehrál celý druhý poločas.

PO BOKU PLATINIHO

Při nástupu kapitán domácích Alesanco i kapitán "světa" Cruyff přivedli do středového kruhu malé děti, což mělo symbolizovat myšlenku utkání. Zápas začal ve vynikající atmosféře vzájemným oťukáváním, Barcelona se prosazovala především kolektivním pojetím hry, světové hvězdy, jejichž útoky táhl především Michel Platini, spíše individuálními schopnostmi. Brzy začal o sobě dávat vědět agilní Alan Simonsen v barvách Barcy, který těžil z výborných přihrávek Bernda Schustera. Domácí dokonce vstřelili dvě branky, obě však kvůli ofsajdu neplatily. Až v 35. minutě Simonsen kousek za šestnáctkou skvěle trefil míč a jinak výborně chytající Pantelič v bráně světového výběru byl bezmocný. Oleg Blochin a Hansi Müller své šance neproměnili a tak po poločase vedla Barcelona 1:0.

Do druhého poločasu už podle plánu nastoupil s třináctkou na zádech Rostislav Vojáček, parťáka ve stoperské dvojici mu dělal Rakušan Bruno Pezzey, kterého Rosťa dobře znal ze zápasů Interpoháru mezi Baníkem a Innsbruckem. Po přestávce se hra, oproti první vlažné půli, značně přiostřila. Na hřišti létaly jiskry a domácí tlačili. Šlo sice o exhibiční utkání, ale domácím na výsledku hodně záleželo a určitě o tom byl informován i rozhodčí Miguel Perez, rodák z Barcelony. 

NAPĚTÍ NA TRÁVNÍKU

Bosňan Venad Halilhodžič vstřelil vyrovnávací gól , ale sudí ho nečekaně neuznal. Vůdce týmu "světa" a hráč Washington Diplomats Johann Cruyff šel protestovat a po verbální urážce arbitra musel předčasně do sprch. To se vůbec nelíbilo španělskému publiku, které sudího Pereze vypískalo a Cruyffovi, který oblékal dres Barcy v letech 1973 až 1978, naopak nadšeně aplaudovalo. Proti deseti to měli domácí jednodušší a druhý gól přidal Bernd Schuster. Mexičan Hugo Sanchez sice snížil, ale pak sudí Perez, který nadržoval domácím, nesmyslně neuznal výběru světa další gól, naopak Barcelona zvýšila Paco Martinezem z několikametrového ofsajdu na 3:1. Skóre na konečných 3:2 korigoval Němec Rainer Bonhof. 

ÚPRK PŘED FANOUŠKY

Asi minutu před koncem utkání se hráčí obou celků začali stahovat k pravé postranní čáře, kousek od kabin. Po závěrečném hvizdu totiž na trávník vtrhly stovky fanoušků a snažily se z fotbalistů strhnout dresy. Rostislav Vojáček svůj tmavomodrý dres s číslovkou 13 před lovci suvenýrů uhájil a nevyměnil ho ani s hráči Barcelony, kteří přišli loudit do kabiny. "Kdepak, ten dres pro mne znamená moc!", vyjádřil se po zápase.

A jak si vlastně jednatřicetiletý ostravský obránce ve druhém poločase vedl? "Myslím, že v utkání jsem ostudu neudělal, v osobních soubojích jsem si brzy udělal respekt, zvláště po tom, co po jednom z nich se nechal Simonsen vystřídat...", řekl k utkání Vojáček. 

44 HODIN V BARCELONĚ

S utkáním, snad až na špatného sudího, panovala všeobecná spokojenost a vděčné publikum aplaudovalo fotbalovému umění všech aktérů zápasu i krásným gólům. Večer se konala slavnostní večeře a ve středu ráno už, po Zarembovi a Lendlovi třetí nejlepší sportovec severní Moravy za rok 1980, pospíchal na letiště. To už věděl, že na 44 hodin strávených v Barceloně a jedinečné zážitky spojené s utkáním hvězd světového fotbalu nikdy v životě nezapomene.

FC BARCELONA - HUMAN STARS 3:2 (1:0)

16. 12. 1980, Camp Nou, Barcelona

Branky: 35. Simonsen, 61. Schuster, 86 Martínez - 68. Hugo Sanchez, 87. Bonhof. Rozhodčí: Miguel Perez. Diváci: 90.000.

Barcelona: Artola - Ramos (Albadalejo), Migueli, Olmo, Sanchez (Estella), Alesanco, Simonsen (Rexach), Schuster, Quini (Carrasco), Zuviria (Martínez), Estaban (Landaburu). Trenér: Helenio Herrera

Human Stars: Pantelič (Arconada) - Broos, Gordillo (Vojáček), Bonhof, Pezzey (Isa), Cruyff, H. Müller (Halilhodžič), Platini (Hugo Sanchez), Rummenigge (Kanamoto), Chinaglia (Bum-kun Cha), Blochin. Trenér: Jupp Derwall