Mikulášský trojboj: rozhodly centimetry!

Byl to podvečer, který bavil! Fotbalisté Baníku Ostrava si to ve středu v ostravském Skalka Family Parku rozdali s hokejisty Vítkovic v jedinečném Mikulášském trojboji. A přestože byli ve většině disciplín úspěšnější, nekompromisní bodovací systém způsobil, že kvůli nerozhodnému stavu šla soutěž do prodloužení. A v něm byly šťastnější hokejové Vítkovice. Co je ale mnohem podstatnější, bavili se diváci, bavili se hráči obou týmů a akce se velmi podařila.

„Tohle bylo vážně povedené. Jen víc takových akcí. Každý, kdo přišel, se musel bavit,“ komentoval průběh Mikulášského trojboje Jan Laštůvka, gólman Baníku a jeden z členů šestičlenného týmu Baníku, který souboj s hokejovým protivníkem podstoupil.

Kapitánem baníkovského týmu pro trojboj byl Martin Fillo. Kromě Jana Laštůvky měl ve svém týmu také Jiřího Fleišmana, Václava Procházku, Adama Jánoše a Milana Jiráska. Sestava soupeře? Ondřej Roman, Rostislav Olesz, Patrik Bartošák, Jakub Lev, Jan Výtisk a Roman Szturc. Tedy dva opravdu našlapané týmy.

Hned první disciplínu zvládl lépe Baník. Ačkoliv se střelba na branku (hokejovou!) odbývala na ledové ploše, takže prostředí svědčilo hokejistům, Baník ji zvládl lépe. Nad ostatními čněl především Jan Laštůvka. Pro upřesnění, střelba se odbývala v tzv. opačném gardu. Hokejisté stříleli malým míčem, fotbalisté dostali do rukou hokejky a pálili na branku odlehčeným pukem. Bylo potřeba kotouč napálit silou nebo zvednout, protože byl tak lehký, že po ledě do branky nedoklouzal. A ještě s jednou záludností se musel Baník vypořádat. Konkrétně Adam Jánoš. Hůl, kterou dostal 173 centimetry vysoký hráč ke střelbě k dispozici, byla takřka delší než on sám! Ale ani to záložníka Baníku v jeho střeleckém výkonu nezastavilo.

A dobře si vedl i Milan Jirásek. Před začátkem souboje sice na otázku, zda drží hokejku na levou, či pravou stranu, krčil rameny, že neví. Vyzkoušel si to, a usoudil, že teda asi spíše na levou. Pak si ale vedl jako zkušený matador a Baník i díky němu svého soupeře ve střelbě na branku přestřílel. A šel do vedení 1:0.

Také druhou disciplínu ovládl Baník. Střelba z laserové pušky na biatlonové terče, to byla především doména Milana Jiráska. Velmi jistou ruku měl i Jiří Fleišman, s klidem si s disciplínou poradil Václav Procházka a ani ostatní baníkovci nezaostávali. Vítkovičtí drželi tempo, rozhodnout musel až rozstřel dle pravidel náhlé smrti. Rozhodující ránu vyslal do terče chladnokrevně Martin Fillo a bylo rozhodnuto. Druhá disciplína byla hodnocena dvěma body, takže v tu chvíli vedl Baník 3:0!

Nic ale nebylo rozhodnuto. Ve třetí a poslední disciplíně, curlingu, se hrálo o tři body a Vítkovičtí mohli tím pádem vyrovnat! A to se také stalo. V curlingu si vedli lépe, bodový stav byl náhle 3:3 a celý trojboj šel do prodloužení. To obstaral znovu curling.

Drama vrcholilo. Hráči obou týmů byli nahecováni, publikum s nimi. Když se k jednomu z klíčových metů kamenem chystal Jiří Fleišman, vítkovičtí hokejisté kolem něj vytvořili hradbu těl, aby ostravský obránce nic neviděl. A když se Jiří Fleišman ze sevření vymanil, šestice vítkovických hokejistů jej dohonila a znovu obklíčila tak, že baníkovec téměř nevěděl, kudy kámen vstříc cíli poslat. Kdepak, vítězství v tomto souboji bylo prestižní záležitostí!

Když k terči doklouzal poslední kámen, nebylo na první pohled úplně jasné, zda je blíž baníkovský, nebo vítkovický. Přišlo na řadu měření. Jeho výsledek měl určit vítěze prodloužení, a tedy celého trojboje. Vítkovický kámen byl o třináct centimetrů blíž.

„Nemáme se za co stydět,“ prohlásil po utkání Jiří Fleišman. „Byla to skvělá akce, my jsme ve dvou disciplínách vyhráli, jednu jsme prohráli, takže kdo je vlastně vítěz?“ smál se ostravský obránce. „Vítkovicím samozřejmě blahopřeju a těším se na odvetu!“ dodal Jiří Fleišman.  

Po skončení trojboje se na scéně objevil Mikuláš, který spolu s andělem a čertem obdaroval přítomné děti. Vše vyvrcholilo hodinovou autogramiádou.