po 18.7.2022
A-tým

Michal Frydrych: Lašty mi vlastence hned připomněl

Do Baníku se vrátil po dlouhých sedmi letech. V jejich průběhu toho MICHAL FRYDRYCH zažil opravdu hodně. Tři tituly ve Slavii, zápasy v Lize mistrů, sestup ve Wisle Krakov. Takže si bylo opravdu o čem povídat...

Když jste v roce 2015 z Baníku odcházel, klub byl ve velmi neutěšeném stavu. Věřil jste tehdy, že se do něj ještě někdy vrátíte?

Já to tehdy bral především tak, že se chci fotbalově posunout a že se chci zlepšovat. A v tehdejším Baníku už pro tohle nebyly podmínky. Chtěl jsem svou kariéru rozvíjet a něco v ní dokázat. Slavia měla zájem, ale nevypadalo to, že by mě Baník chtěl pustit, odcházel jsem nakonec až po nějakém čtvrtém kole. Podmínky v klubu tehdy opravdu nebyly moc dobré. Měli jsme hodně mladý tým a už tu sezonu předtím jsme měli co dělat, abychom se zachránili.

V tehdejším Baníku zdaleka ne vše fungovalo, jak by mělo…

Byly problémy s penězi. Stávalo se, že třeba i několik měsíců nepřišla výplata nebo přišla jen nějaká část. Kluci měli minimální platy a do toho, když jim nepřišly, museli si půjčovat, aby ty měsíce nějak zvládali. Moc veselé to tehdy nebylo a podmínky k rozvoji hráčů v klubu tehdy nebyly.

Ve Slavii jste zažil velmi úspěšné období, získal jste tři tituly. Kterého si považujete nejvíc?

Asi to byl ten první titul. Nikdo ho od nás moc nečekal, ten tým se teprve začal budovat. Udělali jsme to takovou nějakou partou. A tehdy jsem odehrál nejvíce zápasů. Cením si i dvou dalších titulů za trenéra Trpišovského, ale už tam nebylo to herní vytížení, jaké bych si někdy představoval.

A dokonce jste si zahrál Ligu mistrů…

Člověk má takové postupné cíle. Když jsem byl v Baníku v žácích, chtěl jsem si někdy zahrát na Bazalech. Pak být stabilním členem A-týmu. Když se to podaří, člověk získá nějakou roli a chce zažít úspěchy. Mi se to pak povedlo po tom přestupu. Člověka nenapadne, že by si někdy zahrál Ligu mistrů. To jsou asi ty největší cíle, které se mi mohly splnit…

Na hřišti Barcelony jste pomohl udržet v Lize mistrů čisté konto…

Když to řeknu trochu hloupě, měl jsem tehdy možná štěstí, že někteří kluci se zranili a já měl možnost zápas odehrát. Strašně moc si toho dodnes vážím. I toho, jaký výkon jsme tehdy podali. Celá obrana, brankář, všem se ten zápas povedl na takové úrovni, že jsme Barcelonu dokázali udržet na uzdě. Barcelona tehdy snad po nějakých šesti letech v Lize mistrů poprvé doma neskórovala. Člověk si toho cení, ale abych pravdu řekl, viděl jsem nějaký sestřih toho utkání, ale celý jsem si ten zápas ještě nikdy nepustil. Až budu bilancovat kariéru, tak se na to možná podívám, abych si připomněl, co všechno jsme zažili.

Do vaší kariéry patří i jeden kuriózní zápas v dresu Slavie proti Baníku, vzpomeňme na něj…

Ten byl hodně kuriózní. Byl to, myslím, můj první zápas proti Baníku. Hned na začátku jsem si dal vlastní gól. A v reakci na to mě vyvolával kotel Baníku. Pak jsme vyrovnali, a ještě do poločasu jsem dal gól na 2:1. A vyvolával mě kotel Slavie. To byl paradox... Já ale nikdy, když jsem hrál proti Baníku, góly nikdy neslavil. Člověk si pamatuje, kde fotbalově vyrostl, kde toho hodně zažil, kde má kamarády a známé. Jsem rád, že jsem to tak udělal a že jsem se teď mohl v klidu vrátit domů.

Není bez zajímavosti, komu jste tehdy ten vlastní gól vstřelil…

No, Honzovi Laštůvkovi, který tehdy ve Slavii chytal. Takže když jsem teď přišel do Baníku, tak první věc, kterou mi hned připomněl, byla, že doufá, že mu zase nedám vlastní gól.

Už během vašeho angažmá ve Slavii se nejednou spekulovalo o vašem návratu do Baníku. Bylo k němu někdy blízko?

Ano, nějaké náznaky tam určitě byly. Tím, že jsem měl ve Slavii takovou pozici, že jsem občas hrál, občas jsem nehrál, člověk přemýšlel, co bude pro jeho budoucnost nejlepší. Ale nikdy to nebylo v takové fázi, jako že těsně před příchodem. Nějaký kontakt vždycky proběhl, ale já to nechával spíš na manažerech. Abych se mohl soustředit na fotbal. Byla to otázka toho, jestli se už chci vrátit domů, nebo ještě ne. A pak, když jsem ve Slavii končil, řekl jsem si, že je mi třicet let a že bych ještě chtěl něco vyzkoušet. Jinou ligu, jinou kulturu, a to, jestli se člověk dokáže prosadit i jinde než v Česku.

Jak ty dvě sezony ve Wisle Krakov hodnotíte?

Ta první sezona byla z mého osobního hlediska dobrá, i když pokud jde o týmové umístění, tam jsem čekal, že budeme hrát více nahoře. Ale už na konci té první sezony se mi povedlo, že jsem byl ve Wisle kapitánem. A toho jsem si hodně vážil. Přijít do nového klubu a hned během prvního roku se dostat na takovou pozici... Cítil jsem respekt celého klubu. Že si mě tam váží a že se ke mně dobře chovali. I začátek nové sezony byl hodně dobrý. Dokonce jsme byli po nějakém pátém kole na třetím místě. Ale potom jsme nějaké zápasy po sobě hloupě prohráli, a ještě jsme dostali v Poznani 5:0. A to s týmem, ve kterém bylo i dost mladých hráčů, otřáslo. Ty zápasy nám úplně nepomohly a pak se to začalo celé nějak sypat a klub už nefungoval tak, jak by bylo potřeba.

Jak se se sestupem vyrovnali fanoušci Wisly?

Během sezony nás celou dobu podporovali. Snažili se nám pomoct v tom, abychom tu ligu zachránili. Za to jim patří dík. Ale pak, když už bylo jasné, že sestoupíme, už to bylo hodně nepříjemné. My jsme přijeli ze zápasu a před stadionem čekalo nějakých pět set lidí. Možná ještě víc. Už když jsme přijížděli, házeli petardy pod autobus. Po příjezdu jsme si to měli jít s nimi nějak přes plot vyříkat, ale oni stejně prolomili bránu, takže byli najednou všude kolem nás a kdyby chtěli, nemuselo to s námi dopadnout dobře. Ale snažili se to s námi nějak vyříkat a my jsme museli dokázat, že si to s nimi vyříkat dokážeme, i když to příjemné nebylo.

A mezitím se začal rodit návrat do Baníku…

Byl jsem v kontaktu s panem Grussmannem už na začátku té druhé sezony. Vždycky se mě ptal, jak to cítím, já mu říkal, že mám smlouvu na tři roky. Ale i Honza Baránek mi psával, kdy už se vrátím. Taky na mě takhle tlačil. Po sestupu jsem řešil, co bude dál Nejdřív jsem si to musel vyřešit s Wislou. Měl jsem ještě na rok kontrakt a nevěděl jsem, jestli mě chtějí, nebo ne. Znovu mě začal oslovovat Baník, měl jsem ještě nějaké nabídky z Polska, takže jsem přemýšlel, co pro mě a pro celou rodinu to nejlepší. Tohle bylo takové těžší období. Člověk je zlomený tím sestupem, celá ta sezona byla dlouhá, a ne úplně veselá, takže to rozhodování moc příjemné nebylo. Ale nakonec jsme se rozhodli vrátit se domů.

Po sedmi letech jste se vrátil do Baníku, který je úplně jiný než ten, který jste opouštěl…

Jsem tady zatím jen měsíc, takže na větší hodnocení to chce ještě více času, ale ta změna k dobrému je tady vidět. Od začátku člověk vidí, že podmínky jsou tu na vysoké úrovni. Realizační tým a všechny věci kolem týmu mají vysokou úroveň. Takže doufám, že to budeme potvrzovat na hřišti a že ten klub bude moci ještě růst.

Určitě vám neuniklo, že reakce fanoušků na váš návrat byly velmi příznivé…

V první řadě jsem měl reakce od polských fanoušků. A ty nebyly úplně optimální. Ale pak už to bylo od kamarádů, známých a celkově fanoušků Baníku příjemnější. Cítil jsem, že na mě lidi nezapomněli, že jsem se mohl vrátit domů, a že i když jsem hrál v konkurenčním týmu v Česku, udržel jsem si tvář.

Co vám vyčítali fanoušci Wisly? Že jste opustil potopenou loď?

Přesně tak. Protože já byl zhruba v polovině zápasů kapitánem a oni mi vyčítali, že když se sestoupí, člověk nezůstane v týmu a nepomůže k návratu. Já měl ještě ve Wisle na rok smlouvu a kdyby oni chtěli, mohli mě v klidu udržet. Ale myslím si, že spíš potřebovali snížit náklady, protože ty týmy přijdou po sestupu o dost peněz. Takže to bylo takové vzájemné. Já jsem tam už necítil radost a oni se potřebovali zbavit nákladů. Ale to už jsou věci, které fanoušci úplně nevidí a my fotbalisti s tím musíme počítat a musíme to ustát.

Pamatujete si ten pocit, kdy jste po návratu na Bazaly poprvé oblékl dres s baníkovským znakem?

Samozřejmě, to v člověku vyvolalo emoci. Vždyť jsem ten dres oblékal od čtrnácti let. Člověk celou tu dobu hraje za Baník, posouvá se kategoriemi nahoru, chodí podávat míče na Bazaly, zažívá je vyprodané, pak člověk roste a roste, až se dostane do áčka, stane se i kapitánem. Takže se ten pocit pomalu vrací. I když na jednu stranu jsem se vrátil do Baníku, na druhou stranu jsem tady vlastně skoro nikoho neznal, musel jsem se rozkoukávat, poznávat se s hráči, s vedením, takže spousta nových pocitů.

Setkání s Janem Baránkem bylo určitě speciální…

To bylo. Já ho učil hrát fotbal a on je dnes mým trenérem. My spolu v Baníku zažili pár památných zápasů, tvořili jsme tehdy mladou obranu a dokázali jsme vyhrát na Spartě 1:0. To jsou příjemné vzpomínky a teď doufám, že nějaké takové podobné výsledky zopakujeme.

Pomůže vám nové působení Baníku vyčistit hlavu a zapomenout na trpký konec minulé sezony ve Wisle?

Není to úplně jednoduché. Člověka to zasáhne. Zvláště když si k tomu klubu vytvoříte nějaký vztah. Byl jsem z toho, jak to dopadlo, docela smutný. Ale život jde dál, my jsme se se ženou rozhodli, že se vrátíme domů. Máme dvě dcery, ta starší bude za rok muset asi začít chodit do školy. Teď si musíme vytvořit v Ostravě zázemí, protože všechny věci ještě máme v Krakově a řešíme nějaké bydlení, než se nám dostaví dům. Takže ještě jsme takoví trochu rozpůlení, že to zázemí ještě nemáme úplně hotové.

Jak se cítíte na hřišti?

Člověk si musí zvyknout na nové spoluhráče, na styl hry, na systém. Všechno si osahat, český fotbal je jiný, než co se hrálo v Polsku. Rozdíly tam nějaké jsou, člověk si musí zvyknout, v těch prvních kolech to asi taky bude jiný fotbal. Věřím, že to bude v pohodě, že na hřišti půjdeme jeden za druhého a že si budeme pomáhat, aby výsledky byly co nejlepší.

V čem se fotbal v Česku a v Polsku nejvíce liší?

Polské týmy mají větší příjmy z televizních práv. Dostávají opravdu velké peníze a snaží se přivést nějaké tvořivé cizince do útočné fáze. Takže se tam hráči více snaží prosazovat jeden na jednoho. Je tam prostě směrem dopředu kvalita, hráči se tam neschovávají a snaží se to brát více na sebe. Tady v Česku jsou zase hráči pracovitější, je tu méně prostoru, více soubojů. V tom je liga v Česku specifická a o to těžší.

Jak vnímáte současnou sílu Baníku?

Kvalita tady je. Uvidíme, jestli ještě někdo přijde. Musíme udělat všechno pro to, aby byl tým co nejlépe připravený.

Jak se těšíte na utkání s Olomoucí, v němž poprvé po sedmi letech nastoupíte za Baník?

Těším se celkově na začátek ligy, na první zápas. Snad přijde hodně lidí a že se nám ten zápas povede, protože začátek ligy je důležitý. Doufám, že to nastartujeme a že budeme mít dobrou sezonu. Pro mě to bude první zápas po návratu, takže i pro mě bude ten začátek hodně důležitý.

77
Gigli
Ndefe
11
Eldar
Šehić
20
Abdullahi
Tanko
26
Filip
Blažek
19
David
Lischka
30
Jiří
Letáček
24
Jan
Juroška
15
Patrick
Kpozo
17
Michal
Frydrych
21
Jiří
Klíma
4
Robert
Mišković
0
Paixao da Silva
Ewerton
7
Karel
Pojezný
12
Tomáš
Rigo
9
David
Buchta
29
Ladislav
Takács
35
Jakub
Markovič
13
Samuel
Grygar
28
Filip
Kubala
5
Jiří
Boula
10
Matěj
Šín