Exkurze do historie: Vítěz pohárů (2. část)

Na jaře roku 1989 se stal Baník vítězem zcela nové soutěže - Super Mitropa cupu. Ptáte se, jak tento pohár vlastně vznikl? V řídícím centru Středoevropského poháru v tehdejší Jugoslávii se zrodila myšlenka měření sil mezi posledními dvěma vítězi Středoevropského poháru; těmi byli Pisa Sporting Club a Baník.

V městě známém šikmou věží se tato myšlenka zalíbila a zejména prezident italského klubu Romeo Anconetani velmi usiloval o to, aby se doopravdy hrálo. Baník byl italskou stranou ujištěn, že mu budou plně hrazeny cestovní i pobytové náklady a také kouči Milanu Máčalovi se zamlouvala možnost kvalitní konfrontace na mezinárodní úrovni.

V prvním utkání hraném ve středu 12. dubna 1989 na Bazalech Pisa ukázala, proč je až na předposledním místě tabulky italské ligy. Zápas neměl nijak vysokou kvalitu, spíš duch přáteláku. Baník rozhodl už do přestavky, když po nádherných akcích skórovali Petr Škarabela a Karel Kula. Krátce po příchodu ze šaten před zraky 1224 platících diváků přidal třetí branku Radim Nečas. 

Podle obrazu hry se zdálo, že odveta bude formalitou a otázkou bude pouze, zda Baník konečně přiveze z Itálie vítěznou trofej, anebo se přihlásí další italský soupeř, aby stříbrný Středoevropský pohár se zlatými nápisy jmen vítězů nemusel za italské hranice...

V odvetě hrané v úterý 25. dubna 1989 v nádherné fotbalové aréně v Pise nastoupil Baník v hodně pozměněné sestavě bez osmi hráčů obvyklého základu (reprezentance, zranění, kázeňský trest). Hned v úvodu mohl Chýlek prakticky rozhodnout, ale stoprocentní šanci neproměnil. Domácí před asi pěti tisíci svých tifosi hráli svižně a ve velkém stylu a už v 6. minutě se zásluhou Belgičana Severeynse, své největší hvězdy, ujali vedení. Po přestávce přidal druhý gól Lucarelli a v 87. minutě Incocciati střelou ze střední vzdálenosti zvýšil na 3:0 a smazal náskok Slezanů z prvního duelu.

Prodlužovalo se. Baník nesložil zbraně a v prodloužení byl překvapivě lepším týmem. Domácím docházely síly a branka Baníku dlouho visela na vlásku. Ve 108. minutě obránce Roman Kaizar za cenu vlastního zranění vybojoval míč, mladíček Radek Basta s ním proběhl před bránu a mazácky rozhodl - 3:1! Domácí už nestačili kontrovat. Po utkání vyspělé italské publikum i přes porážku svých miláčků odměnilo oba celky dlouhým potleskem. Sestava Baníku z odvety: Srniček - R. Kaizar, Pěcháček, Onufer, Vrťo - Fryč, Hýravý, Basta - Chýlek, Horváth, Fábry (78. Ollender).

Za vítězství v Super Mitropa cupu Baník obdržel menší pohár, Pisa navíc přidala na památku i medaile. A protože se z historického hlediska žádný jiný zápas této soutěže nehrál, můžeme směle prohlásit, že Baník Ostrava je jediným vítězem Super Mitropa Cupu na světě! A ještě něco. Nádherný putovní Středoevropský pohár, na němž byla vyryta jména všech dosavadních vítězů od roku 1927, si tentokrát ostravská výprava odvezla z Apeninského poloostrova domů do Slezska.

Tolik o úspěšném působení Baníku na evropské scéně v sezoně 1988/1989. Jen škoda, že zkušenými hvězdami i šikovnými mladíky nabitý celek kouče Milana Máčaly nevybojoval v tomto ročníku mistrovský titul, kvalitu na to určitě měl. Baník se umístil v lize na druhé příčce, tři body za mistrovskou Spartou a osm bodů před třetí Nitrou. 

V létě 1989 při své historicky poslední účasti v Interpoháru modrobílí opět vyhráli svojí skupinu, když za sebou zanechali týmy Vejle BK, Hannover 96 a Grazer AK. Na podzim přelomového roku 1989 pak Baník reprezentoval československý fotbal v Poháru UEFA. O tom už ale zase někdy příště.