Trimuf pro odchovance Baníku: Titul v Primaveře!

Skvělý úspěch pro celý český fotbal a vynikající vizitka Akademie Baníku Ostrava! Samuel Grygar, sedmnáctiletý odchovanec Baníku, výjimečný talent a nyní člen juniorského týmu Interu Milán, se stal vítězem italské Primavery! Byl u toho, když jeho tým zdolal ve finále soutěže AS Řím 2:1!

Same, přijměte velkou gratulaci. Napadlo vás, když jste před necelými dvěma lety přestupoval z Baníku do Interu, že se úspěch dostaví tak brzy?

Takové věci člověk asi očekávat nemůže, ale přál jsem si to. Tím spíš, že jsme v sezoně vypadli z juniorské Ligy mistrů i z domácího poháru, o to více jsme všichni chtěli uspět v lize.  Že se to povedlo, to je velký úspěch. Pro tým , pro celý klub i pro mě osobně.

V Primaveře to pro vás přitom byla první sezona, vzpomeňte si na její začátek...

Na jejím začátku mě ani nenapadlo, že by pro mě mohl být její konec takový. Ani jsem totiž nevěděl, jestli se do týmu pro Primaveru dostanu. Šel jsem to zkusit a říkal jsem si, poper se o to a uvidíš. Povedlo se, v týmu jsem zůstal a připsal jsem si celkem asi třicet startů.

Jak moc vám v prvních letech pomohlo to, co vám do vínku daly roky strávené v Akademii Baníku? 

Určitě hodně. Baník mě vychoval a v Baníku jsem získal předpoklady, které jsem začal rozvíjet v Interu. V Itálii už jsem si ale musel začít zvykat na dospělejší fotbal, protože Primavera, to už je skoro dospělá soutěž. Takže jsem musel zapracovat na důrazu a rychlosti. Ale základy jsem získal v Baníku a jsem rád, že jsem tímto úspěchem dobře reprezentoval nejen Baník, ale i celý český fotbal.

Zastavme se u finálového utkání s AS Řím. Nastoupil jste do něj v 57. minutě, a pak začaly padat góly. Ten první ovšem vstřelili Římané. Po rohovém kopu, který se soupeř zahrával po vašem úspěšném obranném zákroku.

Do té situace, která nastala po rohovém kopu, už jsem ale zasáhnout nemohl. Centrovaný míč letěl do místa, které bylo mimo můj dosah. Soupeř se prosadil hlavičkou. Naštěstí nás to nepoložilo, naopak. Dokázali jsme otočit.

Do akce, která vedla k vyrovnávajícímu gólu, jste se zapojil také vy...

Možná se dá říct, že jsem ji i založil. Jen dobře, že jsem tím mužstvu pomohl. Nakonec z toho byl centr z levé strany a perfektní přesná hlavička

Rozhodlo se v prodloužení a gól, který vstřelil váš spoluhráč Nicola Iliev, stál za to. Krásná individuální akce...

Ten gól znamenal vítězství v zápase a vlastně v celé soutěži, takže spustil velkou euforii, ale já jsem měl ještě o důvod k radosti víc, protože Nicola Iliev je můj kamarád, se kterým bydlím na pokoji. 

Vyhrát Primaveru je mimořádný úspěch...

Myslím si, že ano. V Itálii je to vlastně druhá nejvyšší soutěž. Finále bylo v televizi a myslím si, že se na to dívala celá Itálie. Je to opravdu úspěch, a trvalo mi nějakou dobu, než mi po zápase došlo, co se mi vlastně povedlo.

Je vám sedmnáct let, s jakou motivací půjdete do příští sezony?

Motivace mám hodně. Znovu se prosadit v týmu, hrát co nejvíce, pokusit se obhájit titul v Primaveře, uspět v Champions League, v domácím poháru a taky s reprezentací. Je toho hodně a těším se na to.