Před 38 lety emigroval, lásku k Baníku však neztratil

Baníku Ostrava fandí celý život. V roce 1981 emigroval do Německa a usadil se na předměstí Frankfurtu. A za 38 let, po které v Německu žije, si pan Teodor Kabut vypěstoval stejně silný vztah i k Eintrachtu. Občas se do rodného Bohumína vrací. A když jej navštívil naposledy, naskytla se mu vzácná příležitost. Právě v rodném Bohumíně mohl sledoval utkání Zlatého kahanu. Milovaný Baník proti milovanému Eintrachtu...

Lze si představit, že to pro vás byl silný emocionální zážitek..

To tedy byl. Ve městě, z něhož pocházím, se dívat na souboj dvou týmů, kterým fandím víc než komukoliv jinému. To bylo neskutečné. A krásné zároveň. Člověk u toho cítí hrdost. Zvláště když vidí, jak oba ty týmy dobře hrají. 

Komu jste fandil?

Těžká otázka. Moc těžká. Ve Frankfurtu žiju už skoro čtyřicet let. Na stadion to mám pár minut jízdy na kole. Za tu dobu jsem si k tomu klubu vytvořil opravdu mimořádně silný vztah. Stal se ze mě skalní fanoušek. Kdykoliv na sebe v jakémkoliv sportu narazí nějaký český tým proti německému, vždycky fandím tomu českému. Eintracht je výjimkou. Ta se mi vryla do srdce, takže fandím jí. Proti Baníku to ale nešlo. Proti Baníku mi absolutně nelze fandit, protože z tehdejšího Československa jsem v tom roce 1981 utíkal jako ortodoxní baníkovec. A tím jsem zůstal. V tom utkání jsem to tlačil tak nějak na remízu. Užíval jsem si to, že vidím oba své milované týmy.

Zaujala vás baníkovská devatenáctka?

Velice. I když v tom utkání Baník prohrál, moc se mi líbil. V prvním poločase tlačil, pak byla lepší Eintracht, ale ten zápas mohl klidně skončit remízou. Byl jsem překvapený, jak byli ti baníkovští kluci šikovní. Kéž by to těm klukům zůstalo, protože někdy mám u českého fotbalu pocit, že když jsou ti kluci mladí, jsou šikovní, s míčem to umí, ale v seniorském věku jakoby tu dovednost ztratili. Jinak musím říct, že se mi celkově líbil celý Zlatý kahan. Sešly se na něm špičkové týmy. Olympique Marseille, Baník Ostrava a možná i Górnik Zabrze byly tak na stejné úrovni. I když viděl jsem Górnik proti Marseille a ti Poláci do toho šli hodně tvrdě. Kluci z Baníku mi přišli techničtější. Eintracht byla přece jen o kousíček dál, než ty tři ostatní celky.

Nezlobte se, že se na to ptám, ale zaujal mě způsob, jakým užíváte název klubu Eintracht Frankfurt...

Že říkám ta Eintracht? Tak je to správně, já už bych to asi nemohl říkat jinak. Eintracht znamená svornost a i v němčině je to slovo Eintracht v ženském rodě. Die Eintracht. Ale vy to klidně používejte dál tak, jak jste zvyklý. V mužském rodě. Asi by vás měli za blbce, kdybyste říkal ta Eintracht. Kdybych žil v Česku a ne v Německu, asi bych taky říkal ten Eintracht, jako každý Čech.

Do rodného Bohumína, do něhož se někdy vracíte, jste přijel náhodou na návštěvu, nebo jste věděl, že se tady Baník a Eintracht Frankfurt na Zlatém Kahanu střetnou?

Právě že úplnou náhodou. Přijel jsem a zjistil, že se tady takový zápas hraje. Něco neuvěřitelného! 

Do Německa jste emigroval v roce 1981, tehdy vám bylo třicet let. Vzpomínáte si, jaké renomé měl Baník v tehdejším západním Německu? Měl za sebou četná úspěšná tažení pohárovou Evropou, i vítězství nad Bayernem...

To je pravda. Jenže taky tehdy prohrál na Bayernu 0:5, a to si tam lidé taky hodně pamatovali. Dlouho se mi stávalo, že když jsem jel někam do Bavorska a začal jsem mluvit o Baníku, lidi mi ukazovali pět roztažených prstů. Já jsem ale hrdým fanouškem Baníku zůstal i tady v Německu, to se už nikdy nemůže změnit. A do značné míry jsem tím tady nakazil i rodinu.

Jakým způsobem?

Když mi třeba narodil vnuk, můj zeť chtěl, ať se jmenuje Milan. Kvůli Milanu Barošovi. On se do něho nadchnul tehdy na tom mistrovství Evropy, kde byl Bary nejlepším střelcem. A tak chtěl, aby se jeho syn jmenoval stejně. Nakonec byl ale přehlasován.

Kým?

Tchýní. Tak už to bývá. Vnuk se tedy jmenuje Donovan. To je fajn, ale klidně to mohl být aspoň Milan Donovan, co říkáte? (směje se)

Sledujete Baník pozorně i z Německa?

Samozřejmě. Mám satelit a kdykoliv můžu vidět Baník, vždycky se dívám. A jsem u toho někdy dost rozvášněný. Jsem fanoušek, který nepláče, ale zato se někdy hodně rozčiluje. Takže někdy létá i ovladač.  Baníku se vstup do sezony nepovedl, zápas s Teplicemi jsem viděl na vlastní oči, byl jsem se podívat. Ale nic není ztraceno, prostě je třeba přidat a zase se bude vyhrávat. Budu z Frankfurtu i nadále držet palce!