Michal Frydrych: Všichni si přejeme plný stadion

Den a čas utkání Baníku se Slavií (sobota 14. září, 16.00) se blíží a s každou hodinou, která uplyne, zmizí z pokladen další porce lístků. V úterý dopoledne už se počet vydaných vstupenek blížil hranici 12 tisíc. Michal Frydrych, a nejen on, věří, že stadion bude nakonec vyprodaný do posledního místa.

Michale, sledujete v kabině, jak vstupenky ubývají?

Zkraje týdne ještě tolik ne, ale s tím, jak se to plní, to asi každý z nás sleduje čím dál víc. Už v pondělí jsme si v kabině všimli, že bylo prodáno 11 tisíc lístků, dneska, v úterý, už to prý bude skoro dvanáct tisíc. Takže pokud zaváháme, neseženeme už ani my nějaké další lístky pro přátele nebo rodinné příslušníky, protože jestli to tak bude pokračovat, budou lístky za pár dnů pryč. 

Což si asi všichni v kabině přejete...

To si přeje úplně každý. Ta energie, když je stadion plný, je hrozně cítit. Zvláště v takových případech je vždycky škoda, že nemáme ryze fotbalový stadion, že je tam dráha a před hlavní tribunou ještě navíc ten skokanský sektor, takže je to daleko. Je to skvělý pocit, když jdete kopat třeba roh, je vyprodáno, a vy máte své fanoušky skoro za zády a cítíte tu jejich energii. Tohle bohužel ve Vítkovicích zažít nelze, ale naši fanoušci jsou naštěstí takoví, že tu atmosféru dokážou vytvořit i na tom atletickém stadionu, i když by si i oni, a měl bych asi říct, že hlavně oni, zasloužili vidět ten fotbal lépe, mít k němu blíž, jako k němu mají blíž diváci na jiných českých stadionech.

Zdá se, že tentokrát přijede i větší počet fanoušků Slavie, řešíte v kabině i to?

To neřešíme vůbec. Když je ten stadion plný, stejně moc prostoru k nějakému fandění nemají a moc je neslyšíme, takže my v kabině řešíme jenom naše fanoušky.

Když pak přijdete na stadion a vidíte, jak se během rozcvičky stadion plní, je to pro vás tématem k hovoru? Říkáte si v kabině, jaká atmosféra asi bude?

Ano. Když jsme hráli v Kodani, hodinu a půl před zápasem jsme přišli na plochu podívat se na hřiště, jak vypadá, a už tam byl náš kotel. Hned nám začali fandit, volat na nás, takže jsme tu jejich atmosféru a energii cítili už od tohoto okamžiku, přinesli jsme si to do toho předzápasového soustředění v kabině a i tohle nám pak k tomu výkonu, jaký jsme tam předvedli, pomohlo. A když pak vybíháme na rozcvičku a stadion už je hodně zaplněný, tak v tu chvíli už je nám všem jasné, co se bude dít, a říkáme si, že dnes to teda bude určitě veliké.

Ve Slavii jste pět let působil. Takže pro vás zápas speciál?

Ano, je to pro mě speciální zápas, ve Slavii jsem za tu dobu zažil, to člověk nezapomene. Během toho angažmá se mi narodily obě dcerky. Do Prahy se mnou odcházela jen přítelkyně Iveta. A z Prahy se se mnou vracela Iveta už jako moje žena a s ní ještě i dvě děti. To ve vás nějak zůstane, navíc mám ve Slavii pořád nějaké kamarády. Je to samozřejmě jiné než v době, kdy jsem hrál ve Slavii a měli jsme nastoupit proti Baníku, protože můj vztah k Baníku byl vždycky ten nejužší, nejvřelejší. Jako ke klubu, ve kterém jsem začínal a měl jsem ho vždycky ve svém srdci. Ale těch pět let ve Slavii ve mně určitě něco zanechalo, takže se na ten zápas o to více těším.

Mimochodem, vaše paní, i když si vás brala v době, kdy jste hrál za Slavii, fandí Baníku. Je to tak?

Samozřejmě že je. A s ní obě dcery, i když se narodily v Praze. To je samozřejmost, všechny tři taky na Baník chodí.