pá 7.7.2023
A-tým

Michal Frydrych: Od Polska se už cítím dobře

Půl roku nehrál utkání, ale Michal Frydrych se po dlouhodobém zranění znovu pomalu vrací na trávník. Proti Cracovii odehrál po dlouhé době už zase celých devadesát minut, a vzadu s nulou, ke které navíc v první půli přispěl pohotovým skluzem proti gólové dorážce soupeře.

Byl už jste někdy dříve v Opalenici během vašeho polského angažmá?

S Wislou Krakow jsme tady párkrát nocovali před zápasy na severu Polska. Z Krakowa to byly dlouhé štreky, takže jsme tu měli nocleh, trénink, a pokračovalo se dále nahoru. Jen jednou jsme tuhle trasu letěli. Takže ano, už to tady znám.

Člověka hned napadne, kolik podobných areálů v Polsku vlastně je…

Je jich tu opravdu nemálo, co znám z vlastní zkušenosti. Hotel, regenerace a tréninková hřiště, to je jedna z věcí, ve které je Polsko napřed. Fotbalová infrastruktura je tady daleko rozvinutější.

Zásadní roli v tom určitě sehrála dvě mistrovství Evropy áček a jednadvacítek v nedávné minulosti.

To jednoznačně. Vybudovaly se tu nádherné stadiony, dálnice, dost věcí v celkové infrastruktuře státu. Centra v Opalenici nebo Kielcích, kde jsme s Baníkem byli vloni, vznikla vlastně taky kvůli Euru, zázemí tam měly reprezentační týmy. S Wislou jsme byli v podobném komplexu poblíž Mielce, další je v Gdaňsku nebo třeba v Tatrách v Arlamowě, kam jsme s Wislou jezdívali na letní soustředění.

V čem ještě vidíte hlavní rozdíl mezi fotbalem v Česku a Polsku?

Asi celková mediální stránka okolo fotbalu. Polsko je větší trh a za televizní práva kluby dostávají násobně větší částky než u nás. Prezentace fotbalu v televizi, potažmo médiích je v Polsku lepší. V televizi je strašně moc různých pořadů a studií a nonstop se něco řeší, fotbal má obrovskou publicitu, umí to lépe prodávat.

Na hotelu jste s Cracovií a Štětínem. Potkal jste se s někým známým?

Tah hlavně s Kubou Jugasem z Cracovie, se kterým se známe ze Slavie. Tomu jsem byl i na svatbě. Pak tu je pár kluků, se kterými si na sebe pamatujeme z hřiště, s těmi jsme se pozdravili.

Když se vrátíme k fotbalu, jak se cítíte po dlouhém zranění?

Teď už dobře. Od Polska už se cítím na hřišti opravdu perfektně. Musím to zaklepat, doufám, že ty zdravotní problémy jsou už pryč.

Kdybyste měl poslední půl rok zhodnotit z vaší osobní perspektivy, jaký by byl?

Řeknu na rovinu, že poslední rok a půl nebyl dobrý. Počítám do toho i sestup s Wislou, s Baníkem jsme taky nezažili zrovna povedenou sezonu. Do toho to zranění. Po šestnácti letech jsem byl zraněný na půl roku. Ke konci podzimu jsem se přitom začal cítit na hřišti opravdu dobře, dal jsem i nějaký gól a docela se nám dařilo herně. Doma jsme vyhrávali, venku sice ne, ale výkony tam nebyly špatné. Jenže před prvním jarním zápasem ve Zlíně jsem onemocněl a krátce potom přišlo zranění.

...které vás nakonec až do konce sezony nepustilo na hřiště...

Byla tam doba léčení čtyři až šest týdnů, ale nehojilo se to tak, jak mělo, možná jsem to i trochu uspěchal. Na tréninku se to zase obnovilo. Musel jsem zbrzdit, vrátit se do posilovny a až ke konci sezony jsem s klukama začal trénovat. Nebylo to asi úplně na hraní, ale dostal jsem se aspoň na lavičku. Věděl jsem, že se musím pořádně připravit během volna, abych byl nachystaný na začátek přípravy a ideálně ji zvládl v plném zdraví.

Od kdy se cítíte na sto procent, že vás nic nelimituje?

Fyzicky jsem se ke konci sezony cítil dobře, ale byla tam ještě podvědomá obava o nohu, cítil jsem, že mě to trochu omezuje. Ale od startu přípravy se už cítím dobře, všechno dělám s týmem, nic jsem nemusel vynechat. Ale když půl roku nehrajete zápas, zase si to člověk potřebuje trochu osahat a dostat se do toho. První dvě utkání byla taková opatrnější, teď proti Cracovii už jsem zvládl celých devadesát minut. Byl to vlastně po půlroce můj celý zápas. Naposledy jsem ho odehrál v Turecku s Vasasem. To mi dodalo další chuť a sílu vrátit se na hřiště a být platný hráč.

Půl roku bez zápasu se na rozehranosti musí projevit. Jak jste se s tím vyrovnával?

Jak už jsem říkal, v těch prvních dvou poločasech v přípravě jsem si znovu zvykal na zápasové tempo. Ale v Polsku už se cítím perfektně, tak věřím, že to může být jen lepší a lepší.

Baník v létě začal zkoušet systém se třemi obránci. Jaké s tím máte zkušenosti?

Párkrát jsem to takhle předtím hrál ještě kdysi v Baníku, ale až v Krakowě jsme to necelou jednu sezonu hrávali pravidelně. Nastupoval jsem zleva, uprostřed i zprava. Je to hlavně o tréninku, nácviku, mít to zažité a vědět, jak se kdy zachovat.

35
Jakub
Markovič
11
Eldar
Šehić
13
Samuel
Grygar
21
Jiří
Klíma
95
Daniel
Holzer
5
Jiří
Boula
12
Tomáš
Rigo
24
Jan
Juroška
9
David
Buchta
20
Abdullahi
Tanko
17
Michal
Frydrych
15
Patrick
Kpozo
32
Paixao da Silva
Ewerton
7
Karel
Pojezný
10
Matěj
Šín
28
Filip
Kubala
19
David
Lischka