Matěj Šín: První trénink v Turecku, to byla síla

Je mu sedmnáct let, na podzim válel za baníkovskou devatenáctku. Na začátku letošního roku se ale MATĚJ ŠÍN velmi zajímavě předvedl v utkáních Tipsport ligy, v nichž Baník reprezentoval B-tým. Počítal s tím, že na jaře ještě pomůže devatenáctce a přitom se popasuje s přestupem do béčka. A do toho přišel nečekaný pokyn: Sbal si věci, letíš na soustředění A-týmu do Turecka!

Jak jste se dozvěděl, že se máte sbalit a odcestovat do Turecka za A-týmem Baníku?

Měl jsem zrovna po tréninku a jel jsem tramvají domů. A najednou mi volal pan Grussmann, že bych měl letět do Turecka doplnit A-tým. Byl jsem z toho nadšený, dokonce jsem si v té tramvaji asi i trochu zakřičel. Protože tohle jsem opravdu nečekal. Byl jsem moc rád, že poletím sem za klukama z áčka a že je tady budu moci poznat.

Co na to spolucestující v ostravské tramvaji, když jste si zajásal?

Nikdo se neotáčel. Asi je to v Ostravě normální, že si tam občas někdo zajásá radostí.

Přípravu jste začal s devatenáctkou, pak jste byl přesunut do B-týmu, skvěle jste se ukázal v utkáních Tipsport ligy, a teď jste v Turecku a trénujete s A-týmem. To je docela fofr, co říkáte?

Byla to síla. Rodiče tomu, že poletím do Turecka, nemohli uvěřit, dělali si ze mě legraci. Říkali, že je to příběh na knihu. A myslím, že tomu nevěřili až do chvíle, kdy jsem jim ukázal letenky. Taťka mi hned ukázal nějaké základní turecké fráze, jako dobrý den, ahoj, děkuji, dostal jsem nějaké peníze na cestu a vyrazil jsem.

Nervózní jste nebyl?

Ze začátku ano. Pak to ze mě spadlo.

Do Antalye jste letěl sám. A přestupoval jste na velkém letišti v Istanbulu. Neměl jste obavy?

Umím anglicky, takže jsem se domluvil. Ale je fakt, že je tam to letiště velké a neměl jsem na přestup moc času, takže jsem si tam trochu i zasprintoval. Než jsem se zorientoval, byla to trochu sranda. Byla to ale dobrá zkušenost.

Dobrou zkušeností pro vás byla i účast v Tipsport lize, v niž Baník zastupoval B-tým. V utkáních s Karvinou i Pardubicemi jste zazářil. Řekněte, neproblesklo vám hlavou, jestli jste svými výkony třeba nezaujal i trenéra Ondřejem Smetanu?

To vůbec. Já to bral tak, že jdu hrát fotbal, že fotbal hrát umím, takže to budu chtít předvést. Byla to jen součást cesty, po které jdu. A ta říká: jdi dál, zlepšuj se a uvidíme, jestli to přijde, nebo ne. Že jsem teď v Turecku, to je pro mě příjemné překvapení.

V zápasech Tipsport ligy, v nichž jste se najednou ocitl mezi muži, jsme svým herním projevem působil zdravě sebevědomě. Jste takový i v civilu?

Snažím se. Určitě se snažím být komunikativní.

Studujete sportovní gymnázium. Kterou profesi byste si pro život vybral, kdyby to neměl být fotbalista?

Buď bych byl hasič jako taťka, nebo klidně i učitel. Ale myslím, že se umím docela dobře hádat, takže bych to mohl zkusit třeba jako právník. Ale nejlepší by bylo živit se jako fotbalista. To mě baví a miluju to.

Jak vás v Turecku přijal tým a co vám řekl trenér Smetana?

Kluci mi okamžitě nabídli pomoc. Prý s čímkoliv, co bych potřeboval. Cítím tady v tom týmu skvělou atmosféru. Trenér mi řekl, ať hraju sebevědomě, ať nemám zbytečný respekt a hraju si to svoje.

Na tréninku jste ale nepochybně pocítil skok o nějaký ten level výš...

První trénink byl hodně ostrý. Hráli jsme šest na šest, kondiční hry, a to jsem teda s kondicí hodně zápolil. Už jsem nemohl, to bylo hodně dobré. Určitě je to obecně mnohem rychlejší a soubojovější. Musím si na to zvyknout. Jinak bych řekl, že se to dá… Tréninky jsou ostřejší, ale na to už jsem zvyklý z B-týmu, kde se hodně zajíždíme.

Chvíli jste si zahrál i v utkání s Lechem Poznaň...

Byl jsem mezi náhradníky a nepočítal jsem, že si zahraju, protože trenér nám říkal, že chce, aby celá jedenáctka odehrála celý zápas a střídat že se nebude. Ale že máme být připraveni, kdyby se něco stalo a střídat by se muselo. Rozcvičoval jsem se, s ničím jsem ale nepočítal a najednou volali moje jméno. Vůbec jsem si nemyslel, že mě do toho hodí. Vždyť jsem v noci přiletěl, kvůli posunu jsem toho moc nenaspal, ráno trénink, odpoledne zápas. Takže jsem si myslel, že to ještě nepřijde. A přišlo. Byl jsem samozřejmě rád. Hodně rád.

Jak to vypadalo na hřišti?

Byl to točák. Potřeboval jsem se trochu rozkoukat, do toho nějaký ten souboj, a pak jsem vlastně ještě kopal penaltu.

Tu jste si vzal sebevědomě sám?

Ne ne, kluci mi říkali, ať si ji vezmu. Říkal jsem si, proč ne? Vzal jsem si ji, věděl jsem, že to chci kopnout doleva, ale bohužel jsem trefil tyčku. Jo, mrzelo mě to, ale vím, že takových ještě bude…

Zřejmě nastoupíte i do utkání s Kisvardou, že?

Vypadá to tak, že bych mohl.

Těšíte se?

Moc!

Žádná tréma?

To vůbec. Beru to jako test sama sebe. Ten zápas mi ukáže, jak na tom jsem a co všechno mi ještě chybí.

Je pravděpodobné, že po návratu do Ostravy budete pokračovat v B-týmu Baníku. Bude se vám ještě chtít, když teď ochutnáváte, jaké to je v A-týmu?

Pan Grussmann mi říkal, že nejdříve se posunu do béčka, abych si tam navykl na ten dospělý fotbal. A pokud to půjde, pokud tu třetí ligu zvládnu a půjdu výkonnostně nahoru, že pak by mohl přijít posun výš. Máme na to s panem Grussmannem úplně stejný názor.