Luděk Mikloško: Poklona panu Brabcovi!

Patří mezi největší persony, které kdy dres Baníku oblékaly. Uctívají jej i v Anglii, kde se prosadil jako první český gólman. Baník mu ležel vždycky na srdci, i když let od chvíle, kdy jej jako hráč opustil, uplynulo už hodně. Leží mu však na srdci dál. To ostatně Luděk Mikloško potvrzuje i v následujícím rozhovoru.

Určitě pozorujete rostoucí horečku, která mezi fanoušky Baníku po letech propuká. Co to podle vás znamená?

Znamená to jediné. Že Baník je po těch neúspěšných letech opět zpátky. Po majitelích, kteří možná v minulosti chtěli Baníku nějak pomoct, ale výsledek byl opačný, přišel pan Brabec, který do Baníku investoval spoustu peněz, ale taky práce a energie a dostal ho tam, kde je dnes. Já věřím, že mu ta energie vydrží ještě mnoho a mnoho let, protože Baník si to zaslouží.

Čím?

Především tím zájmem fanoušků. Vidíme to teď, viděli jsme to v utkání se Spartou, viděli jsme to na autogramiádě, ale taky v dobách, kdy bylo Baníku zle a hrál druhou ligu. A jeho fanoušci za ním pořád stáli. Byl jsem se nedávno podívat na autogramiádě a viděl jsem tu dlouhatánskou frontu, která neměla konec. A lidi, kteří v ní třeba dvě hodiny čekali, aby se dočkali podpisu, to bylo něco fantastického. A na české poměry neuvěřitelného.

Už vás tedy Baník přesvědčil, že to se svým obrozením myslí vážně?

Už ano. V těch prvních měsících po příchodu pana Brabce jsem čekal, jestli to myslí vážně a jakým způsobem do toho chce jít. Ale svými činy a tím, co s klubem do dnešního dne udělal, mě nejenže přesvědčil, ale myslím že tohle stojí za poklonu. Všichni fanoušci Baníku mu musí poděkovat. A věřím, že to takto půjde dál a že Baník bude zase hrát evropské poháry. Bylo by krásné tady přivítat nějaké atraktivní soupeře, ať už v Lize mistrů nebo v Evropské lize. A na to pak bude ten ostravský stadion opravdu malý.

Sledujete, jak si vede baníkovská mládež?

Sleduju, jezdím se na mládežnické zápasy Baníku dívat, takže vím, jak to tady s mládeží vypadá.

Může se tedy podle vás vrátit doba, kdy Baník stál především na svých odchovancích a patřil mezi nejsilnější ligové kluby?

Není jednoduché toho docílit. Už jen proto, že mládež má dnes kromě sportu spoustu jiného vyžití. Ale Ostravsko je region, kde by tohle fungovat mohlo. Tím spíš, že v Baníku je dnes spousta dobrých trenérů, vznikají tady akademie, takže ty podmínky jsou tady už dnes výborné, i když samozřejmě pořád je co zlepšovat. Ve srovnání se zahraničím to pořád ještě není ideální, ale velmi důležité je, že se Baník posouvá, má své plány a jde si za nimi.

Zaujaly vás výsledky, kterých mládežnické týmy Baníku v nedávné době dosáhly například v konfrontaci s Bayernem, AC Milán nebo Dynamem Kyjev?

Samozřejmě, že zaujaly. Je to nesporně velký úspěch, když se Baníku podaří porazit třeba Bayern, nebo třeba Swansea a podobně. Ale pozor, neznamená to, že už jsme ten svět dohnali. Tohle jsou ještě věkové kategorie, kde to vzájemné srovnání nevypovídá nic o tom, jak kvalitní fotbalisté z těch kluků vyrostou. Ano, je to velice slušný základ. Aby Baník porazil takové soupeře, musí už v této věkové kategorii svou kvalitu mít. Ale tady ten vývoj teprve začíná. V některých zahraničních zemích děti v tomhle věku ještě tolik netrénují. Když Baník pořádal Baník Cup, kde hrál i West Ham, ptal jsem se některých rodičů z Anglie, jak často jejich děti trénují. A oni mi říkali, že třikrát týdně a v sobotu hrají zápas. Prostě jsou v tom určité rozdíly, až teprve vývoj těch hráčů s postupujícím věkem ukáže, jak na tom aktuálně jsme. Ale znovu říkám, porazit takové týmy, jako se to Baníku podařilo, je úspěch. A taky povzbuzení a motivace.

V kolika letech se podle vašeho názoru dá přesněji určit, jak velký potenciál v tom kterém mladém hráči, případně celém mládežnickém týmu, vězí?

Podle mého názoru po osmnáctém roce. V zahraničí bývá zvykem, že u těch kluků postupem času ustupuje škola, aspoň pokud se týká času, a přibývá fotbalu. Kluci mladší čtrnácti let v zahraničí trénují vesměs méně než u nás. Když je jim čtrnáct, začíná se ta intenzita tréninku s tou naší srovnávat a pak, od nějakých patnácti šestnácti let, pokud se ti kluci dostanou do akademií těchto klubů, tak v Anglii jsou hráči v pondělí a v úterý celý den na tréninkovém hřišti, ve středu mají školu, ve čtvrtek a v pátek jsou na hřišti a v sobotu mají zápas. Je tam o ně po všech stránkách postaráno, mladí hráči na sobě celý den pracují, mají k sobě lidi, kteří se jim starají o výživu, mají k sobě fyzioterapeuty, kondiční trenéry a celý den pracují na tom svém těle a své síle. A to je ten věk, kdy nám ti hráči začínají odskakovat, protože u nás se v tom věku hráč pořád hodně věnuje škole, musí zvládnout spoustu předmětů, i když už ví, že je nebude k ničemu potřebovat, a na opravdu kvalitní trénink nemá čas.

Vraťme se ještě k Baníku. Může podle vás v této sezoně pomýšlet na úspěch?

Na to, abych odhadoval, jak tato sezona dopadne, je ještě brzy. Ale všiml jsem si jedné velice důležité věci. Baník jde do každého zápasu s tím, že ho chce vyhrát. To je velká změna a velice pozitivní věc. Tuhle mentalitu je třeba v týmu pěstovat. Ale pozor, mít sebevědomí neznamená podcenit soupeře. Mít sebevědomí znamená věřit, že stoprocentně odvedený výkon přinese úspěch. A to je rozdíl. Pořád je třeba zůstat nohama na zemi. Ale myslím, že tohle trenéři Baníku dobře vědí.