Lubomír Šašinka: Kluci nás dojali

Co víc si může otec, který miluje fotbal a jehož dva synové hrají v jednom týmu, přát, než co v pondělí večer prožil Lubomír Šašinka? Blíží se konec zápasu, stav utkání je nerozhodný, a tak věci do svých rukou převezmou oba synové. Jeden se protáhne šestnáctkou, přihraje bratrovi, a ten rozhodne… Jakub a Ondřej Šašinkové tohle tajné přání v utkání na hřišti Bohemians svému otci splnili…

Pane Šašinko, co jste v 87. minutě zápasu na Bohemians prožíval?

Předně chci říct, že o ten výsledek se postaral celý tým. Nejenom Ondra s Jakubem. Celý tým odvedl na Bohemce výbornou práci. Dva hráči sami nikdy nic nesvedou. Ale abych vám odpověděl, na co se ptáte. Samozřejmě jsme byli šťastni. Dívali jsme se se ženou s přáteli a, když k tomu došlo… no…bylo hodně křiku, hodně dojetí… Samozřejmě, že jsem nadšený, že se tohle stalo. Jeden kluk přihraje, druhý dál gól, to si jako otec opravdu snad ani víc přát nemůžete. Ale bez spoluhráčů by to nedokázali.

Příběh Ondřeje a Jakuba v utkání na Bohemce se začal odvíjet ve chvíli, kdy kvůli zranění musel ještě v prvním poločase odstoupit Milan Baroš. Na hřiště šel místo něj Ondřej. To byla složitá situace…

V první řadě byla obrovská škoda, že se Milan zranil. Milan je borec, to se jinými slovy vyjádřit nedá. Oba kluci se od něj učí, je to jejich velký vzor. Když se to ale stalo a Ondra tam šel, věřil jsem, že to zvládne. Oni mají oba dost sebevědomí na to, aby takovou situaci ustáli. Ondra se nesesypal, hrál dobře, měl tři šance a z jedné dal gól. To není špatná bilance. A Kuba nastoupil v samém závěru, přihrál na gól a ještě měl jednu šanci. Zvládli to oba.

Myslíte si, že v Baníku zůstanou a prosadí se výrazněji?

Tady musím jednoznačně říct, že se mi líbí, co říkají a jakou vizi mají trenér Bob Páník a sportovní ředitel Marek Jankulovski. Věřím jim. Jasně, že mě už dřív napadlo, že Ondra nebo Jakub mohli dostat v Baníku víc šancí, ale vždycky je věcí a právem trenéra, koho si do týmu vybere. Přál bych si, aby se kluci v Baníku prosadili, ale ten zápas na Bohemce o ničem nerozhodl. Jeden zápas je strašně málo, to je nic. Může jim to pomoct v tom smyslu, že třeba další šanci dostanou. A oni ji musí chytit za pačesy, to už je jen na nich.

Jak podle vás a podle toho, jak oba kluky znáte, svůj pondělní úspěch prožili?

Myslím si, že ten fakt, že jim to vyšlo takhle spolu, pro ně znamená hodně. Oni odmala táhnou spolu. Drží spolu, pomáhají si, a taky se spolu radují. Nikdy na sebe nežárlili. Vždycky si vzájemně přáli.