Sólový režim přípravy se mu stejně jako ostatním hráčům už zajídal. I velezkušený gólman Jan Laštůvka, který je přitom i ve volném čase zvyklý pravidelně sám trénovat na kondici, uvítal návrat do společného procesu. „Už i na mě to bylo dlouhé,“ přiznal.
Jak vás to v individuálním módu bavilo?
Týden je to v pohodě, dva týdny se taky dají zvládnout, ale pak už vám docházejí nápady a začíná to být monotónní. Pak už nevíte, co dělat. A jen běhání vás už samozřejmě moc nezabaví.
Na společné tréninky jste se tedy těšil?
Tohle už samozřejmě je mnohem zábavnější a pestřejší. Hlavně jste v brance a lítají na vás balony vlastně jako v zápase. V kolektivu to je hned lepší.
Řešíte v týmu, kdy by se mohlo začít hrát?
Bavíme se o tom, ale to rozhodnutí je stejně na jiných. My to neovlivníme. Ale potřebovali bychom znát nějaké datum. Připravujeme se pořád v nejistotě. Člověk neví, jak si to rozvrhnout, jak časovat formu. Nejde donekonečna pořád trénovat, jako by se blížil start.
Baník v pátek odvysílá záznam utkání se Spartou, ve kterém jste vychytal vítězství 3:2. Budete ho sledovat?
Rozhodně budu, protože už si na to, abych pravdu řekl, moc, skoro vůbec nepamatuju. Mám už jen hodně matné vzpomínky. Ale ty historické zápasy sleduju rád. Z karantény jsem se na YouTube díval na staré záznamy karvinských házenkářů, které jsem jako malý kluk hltal. Škoda, že se v archívech nedochovaly zápasy z éry Vojáčků, Ličků, trenéra Hadamczika, na to by se taky hodně rád mrkl. Ale i tenhle zápas si pustím rád.