V roce 2004 se spolu podíleli na dosud posledním mistrovském titulu Baníku. Pak se jejich cesty rozešly, oba prožili léta plná úspěchů, nyní se po osmnácti letech znovu setkali v Baníku. Brankář Jan Laštůvka a trenér Pavel Vrba. Gólman Baníku se netají radostí z toho, že se dnes už velmi zkušený trenér do Baníku zase vrátil.
Jaké to tedy bylo setkat se s Pavlem Vrbou po osmnácti letech? Už jste zavzpomínali na zlaté časy z roku 2004?
Jsem hlavně rád, že tady Pavel Vrba je. A že pan Brabec, když se ta šance Pavla Vrbu získat naskytla, neváhal a využil ji. Na to, co jsme v Baníku před těmi osmnácti lety prožili, vzpomínáme často. I na tréninku občas něco proběhne. Ale hlavně doufám, že Pavel Vrba Baníku pomůže, aby hrál o ty nejvyšší příčky.
Vrátil se do Baníku ten stejný Pavel Vrba, kterého jste znal z roku 2004?
Určitě ano. Zůstal svůj. Ve své kariéře dokázal neskutečné věci, má na kontě hodně úspěchů, ale absolutně nelétá v oblacích. Hodně lidí říkalo, že působí unaveně. Ale já vidím opak. Je uvolněný, má chuť do práce, cítím z něho elán a energii. Možná mu pomohly vzpomínky, které na Ostravu má, možná to prostředí, které dobře zná, to je nakonec jedno. Jde z něj hodně energie. Umí udělat i legraci. V kabině i na hřišti. A během tréninku dokáže i pořádně zařvat. Ale myslím si, že je to ten stejný Pavel Vrba, jakého jsem v Baníku zažil před osmnácti lety.
Jak proběhlo to vaše úplně první setkání poté, kdy se Pavel Vrba do Baníku vrátil?
Myslím, že to bylo v kabině. A hned to bylo v legraci. Trenér začal říkat něco o tom, že my, ročníky 82 a 83, jsme byli rošťáci a vůbec takové divné ročníky. A jsem mu to hned vrátil a řekl jsem mu, že zrovna díky nám, klukům těchto ročníků, získal Baník v tom roce 2004 titul. Což ode mě samozřejmě byla jen nadsázka a legrace, abych mu měl čím oponovat, protože ve skutečnosti v tom roce 2004 byli v Baníku velcí a zkušení borci, kteří nás mladé kluky drželi zkrátka, perfektně to fungovalo a byl z toho ten titul.
Pamětníci vzpomínají, že Pavel Vrba, ač tehdy v roli asistenta, měl na zisku mistrovského titulu v roce 2004 svůj zásadní podíl...
Ano, já už jsem to taky někde říkal. Určitě v tom tehdejším realizačním týmu nehrál nějaké druhé housle. Dělal toho tehdy hrozně moc a pan Komňacký plnil roli té autority, která k tomu vždy, když bylo potřeba, něco zásadního řekla. Pan Komňacký byl šéf, který měl hlavní slovo, ale velkou zásluhu na tom titulu měl i Pavel Vrba.
Trenér Vrba se nedávno v souvislosti s vámi zmínil, že spolu rádi a často o fotbale debatujete...
Není divu, že to tak máme, známe se opravdu dlouho. Pamatuju si na dobu, kdy jsem ještě chytal v Karviné za dorost, on tam tehdy jezdil a dělal tam profilicenci. Takže jsme se znali už z téhle doby, on věděl o mně, já věděl o něm, jaký je to trenér. Povídali jsme si o fotbale vždycky a povídáme si o něm dál, protože se chceme posunout někam dál. Takže naše debaty o fotbale jsou na denním pořádku.
Jak změnil příchod Pavla Vrby atmosféru v kabině i na hřišti?
Víme, že přišel velký trenér, který toho hodně dokázal. Získal hodně titulů, má zajímavou kariéru. Má autoritu a myslím, že to všichni i podvědomě cítí, bedlivě ho poslouchají a plní co nejpřesněji, co se plnit má.
Jsou už v tréninku cítit chystané změny herního pojetí?
Nějaké změny už jsou. Každý trenér má své představy o fotbale, má je i Pavel Vrba. Ale myslím si, že toho bude časem ještě dost přibývat, protože teď se soustřeďujeme především na tu tvrdou přípravu, běháme v parku, nejsme jen na hřišti. To ale nastane, čeká nás herní soustředění, další přípravné zápasy, takže to všechno ještě přijde.