Jan Juroška: Už jsem skoro přestával věřit...

Patří mezi největší baníkovské smolaře posledních sezon. Provázely jej vleklé zdravotní patálie a vždycky, když už se zdálo, že je JAN JUROŠKA zpět, přišlo něco dalšího, co jen zase vyřadilo. Jan Juroška ovšem nezahořknul, po uzdravení na sobě tvrdě zamakal a dnes je znovu součástí A-týmu a bojuje o svou novou šanci.

Máte za sebou těžké období plné různých patálií. Ale zdá se, že jste konečně zpět ve formě a připraven hrát. Věřil jste, že tento stav ještě v Baníku nastane?

Upřímně, už jsem nečekal, že něco takového ještě nastane. Skoro jsem přestával věřit. Už jsem byl ostatně, dalo by se říct, možná víc než jednou nohou venku z Baníku, protože to prostě vypadalo všelijak...

Není divu, to martýrium bylo hodně dlouhé. Ostatně si ho shrňme...

Ani se mi do toho moc nechce... Všechno to začalo tím, že jsem musel jedno zranění léčit nadvakrát. Prvotní vyšetření ten skutečný problém v koleni neodhalila. Tím se to všechno hodně natáhlo. Když jsem se pak konečně dostal zpátky a cítil jsem se, shodou okolností v loňském roce taky na herním soustředění v Turecku, už dobře, přišlo první kolo a my jsme celá rodina chytli podruhé covid. Takže další pauza. Znovu jsem to musel dohánět a když se mi to povedlo, přišel nešťastný zápas s Karvinou.

A ten se Baníku nepovedl...

Bylo to absolutní fiasko. Já jsem navíc už v páté minutě dostal šlapák, který sice vypadal nevinně, ale já dohrával do poločasu se sebezapřením. V poločase jsem musel střídat. Roztrhlo se mi poutko, které drží peroneální šlachy u kotníku. Taky se to hned nepodařilo odhalit, mysleli jsme si, že to prostě po tom šlapáku jen nateklo, byla zrovna reprezentační pauza a já si myslel, že za týden budu v pohodě.

Jenže jste nebyl...

Bohužel to nešlo. Nepomohla fixace, ani sádra a musel jsem zase na operaci, protože to poutko se muselo přišít. Bylo to hodně smolné zranění. Přesně takové, které se asi nedá odhalit hned. Já do té doby nikdy neslyšel, že by tohle někdo měl. Až teď nedávno jsem četl, že to stejné prodělal Tomáš Holeš ve Slavii, který už taky nějakou dobu nehraje. Taky mu na to asi nepřišli hned, je to prostě hodně neobvyklé a těžko odhalitelné zranění. Ale stalo se, pro mě to byla jen další smůla navíc. A pak přišlo to přeřazení do béčka. Šlo nás tam tehdy víc, což byl krok vedení klubu v reakci na to, že se nám tehdy nedařilo. Nebyly výsledky, prohrávali jsme doma a přišlo to. 

Tehdy přicházel v úvahu váš možný odchod, třeba formou hostování...

Je fakt, že se to probíralo, ale s tou mojí tehdy aktuální zápasovou historií bylo jasné, že žádný velký zájem ze strany jiných klubů nepřijde.

Nicméně nějaké zahraniční prvoligové kluby se ozvaly...

Něco ano, ale do konce podzimu už zbývaly nějaké dva měsíce a nestálo za to se někam stěhovat. Ve finále jsem to vzal tak, že zůstanu v Baníku, budu pracovat v béčku, kde jsou taky výborné tréninkové podmínky, připravím se na zimu, kdy se třeba něco najde. Věřil jsem tomu, že je to hlavně o tom makat a hrát, byť v béčku, a přijde to. Musím ještě dodatečně celému realizáku v béčku Baníku poděkovat za to, jak mi pomohli. Vděčím jim za to, že jsem zpátky.

Nutno říct, že o tom, jak makáte v béčku naplno bez náznaku nějaké zatrpklosti, se v kuloárech Bazalů rozhodně nemlčelo...

Já k tomu asi ani jinak přistoupit neumím. Kdybych byl nějaký uražený nebo něco a kvůli tomu kdybych nepracoval naplno, uškodil bych ve finále jen sám sobě. Takže nic jiného nepřicházelo v úvahu. Chtěl jsem být připraven hrát, kdyby nějaká nabídka přišla.

A ona přišla z Baníku...

Dá se to tak vlastně říct. V realizačním týmu áčka se udály nějaké změny, přišel Pavel Hapal, a ten si mě zavolal zpět k áčku. Cítil jsem od něj důvěru a když mi dal na konci podzimu šanci i v zápase, cítil jsem se fyzicky dobře, i když se tam muselo projevit, že jsem nějakou dobu nehrál. Ale fyzicky jsem na tom byl dobře. A teď v přípravě na to navazuju. Cítím se stále lépe.

A navíc jste vstřelil v přípravném utkání s Koronou Kielce překrásný gól...

To bylo samozřejmě příjemné, jen doufám, že jsem si nějaký nechal i do ligy, protože zas tak moc gólů nestřílím.

Byla to ovšem výstavní trefa, nádherný obstřel. Umím si představit, že se to v kabině neobešlo bez komentářů...

Já už v té chvíli, kdy jsem ten gól dal, slyšel, jak celá lavička řvala. Říkal jsem si, co tam tak řvou, blbouni? I později u videa tam byly nějaké poznámky, že se vůbec neraduju a dělám, jako kdybych takové góly střílel úplně běžně. (směje se) V lize bych to asi opravdu oslavil pořádně.

Liga se ostatně blíží. Jaký pocit z kvality a síly týmu před blížícím se jarem máte?

Mám z toho poslední dobou hodně pozitivní dojem. Cítím, jak se to mužstvo semklo. Je znát, že ten tým už je nějakou dobu pospolu a utvořil se jeho charakter.  Drží při sobě a platí to i o realizáku. A myslím, že v přípravě to od nás herně není špatné, i když jsme jednou prohráli. Jde jen o to, aby se nám podařilo přenést to do ligy.

Co vnesl do mužstva trenér Pavel Hapal?

Kromě určitých herních věcí, že nás například nutí hrát co nejrychleji nahoru, protože cítí, že v tom by náš tým mohl být silný, do mužstva vnesl nadhled a klid. Snaží se nedávat příliš znát emoce, aby na tým nepřenášel nervozitu. Když se třeba v přípravě stane, že někdo pokazí přihrávku, ale třeba takovou, která byla zajímavá a dobře myšlená, spíš hráče pochválí za dobrý úmysl, než aby nadával za zkaženou přihrávku. Tím nechci říct, že bychom mohli kazit, ale on vnímá, že jsme v přípravě, a proto spíš ocení tu správnou myšlenku a odvahu, že to někdo chtěl hrát zajímavě dopředu. Tím se mu daří držet pozitivní nastavení celého týmu a já doufám, že se nám podaří tu atmosféru udržet i nadále.

Věříte, že máte to nejhezčí v Baníku stále ještě před sebou?

Věřím. Opravdu. Když jsem do Baníku ze Slovácka odcházel, věřil jsem, že tady uděláme úspěch. Mezitím udělalo úspěch Slovácko, ale já mám pocit, že to v Baníku někam směřuje a že bychom ten úspěch mohli v Baníku udělat. Doufám, že nás to v co nejkratším čase čeká.