Filip Blažek: Fanoušky čeká atraktivní zážitek!

Atmosféru hornického derby mezi Baníkem a Karvinou už jednou zažil. Na podzim byl FILIP BLAŽEK u toho, když Ostravané v Karviné vyhráli 3:1. Tehdy ale do hry nezasáhl, v neděli by se mohl dočkat. A hlavně, nedělní derby mezi Baníkem a Karvinou se bude hrát v Ostravě a v ochozech bude zcela jistě více než deset tisíc diváků!

Derby mezi Baníkem a Karvinou se blíží. Jak se těšíte?

Těšíme se všichni moc, protože teď to bude u nás. A věříme, že po těch výkonech a výsledcích z posledních zápasů za námi lidi na stadion přijdou v ještě větším počtu a budou s námi. Myslím, že fanoušky čeká atraktivní zážitek. Já vím, že pro fans Baníku je tím největším derby to s Opavou, ale hodně zajímavé je i to s Karvinou. Pro celý region. Navíc je to spojeno tou hornickou tradicí, což je dobře. Mi se to pojetí hodně líbí.

V Ostravě už se uhlí dávno netěží, ale klub a taky jeho fanoušci se k hornické tradici a původu stále hlásí. Je vám to sympatické?

Je, vždyť to vystihuje velkou část historie tohoto města. Fanoušci to mají i ve svých chorálech, klub je s tím silně spojený. Má to svůj příběh a tento region a vlastně i tento zápas je tím ve srovnání s celou ligou jedinečný. Tohle jinde v Česku není, mám na mysli prvoligové hornické derby.

Chápou vaši přátelé na Slovensku, co to hornické fotbalové derby vlastně je?

Asi chápou, když jim vysvětlím podstatu, ale neznají to. U nás na Slovensku se uhlí moc netěžilo, fotbalovým klubem s hornickou tradicí je u nás snad jenom Baník Prievidza. Ale hornické derby, to Slovensko asi nezná.

Co lze od utkání s Karvinou čekat?

Bude to hodně náročné a my v sobě v každém případě musíme mít větší chtíč po vítězství. Nedají nám vůbec nic zadarmo. Víme, kde Karviná je a o co hraje, víme, kde jsme my a o co bojujeme my.

Dá se odhadnout, jak bude zápas vypadat? Bude to především o dobývání karvinské defenzivy?

Já si právě myslím, že se to vůbec nedá takhle jednoznačně předpovědět. Je to regionální derby, oba týmy se na to hodně vyhecujou, některé kluky, kteří v Karviné hrají, známe jak z osobního života, tak taky z jejich předchozího působení v Baníku. I když já na hřišti neznám bratra a je mi jedno, kdo proti mně nastoupí. Ale z celkového pohledu to nějaký vliv mít může a průběh takových zápasů bývá často různý, a jak jsem řekl, nedá se dopředu nic jednoznačně předpovídat.

Vstupenky na utkání poměrně rychle mizí, brzy bude prolomena hranice deseti tisíc diváků. Sledujete to?

Nesleduju to tak, že bych se sám aktivně díval nebo ptal, kolik už je prodáno, ale někteří kluci ten přehled mají, říkají to nám ostatním, takže i ke mně se to dostane. Myslím, že už v úterý bylo prodáno kolem devíti tisíc, teď už to bude zase víc. Můj osobní odhad se pohyboval mezi dvanácti a třinácti tisíci lidí. To by se mi hodně líbilo.

Jednou z akcí, kterou se Baník snaží nalákat do ochozů diváky, v tomto případě ty malé, je projekt Baník na školách. V pondělí jste se jej zúčastnil i vy, byl jste u toho, když Baník navštívil Základní školu na Chrustově ulici ve Slezské Ostravě. Jak se vám akce líbila?

Bylo to super! Mám k dětem vztah, na Slovensku jsem šestileté a sedmileté děti trénoval a bavilo mě to. Ten jejich svět je krásný, sledovat, jak přemýšlejí, jak se na svět dívají, to mě vždycky bavilo. A to, že Baník za svými dětskými fanoušky chodí do škol, to je výborná věc a měly by to dělat všechny kluby. Jenom takhle dnes děti dostanete na hřiště, do ochozů, prostě k fotbalu a navíc tím propojíte jejich a baníkovské DNA, získáte je pro Baník.

V posledním domácím utkání s Teplicemi se Baníku povedlo ukončit dlouhou sérii bez domácího vítězství. Je v kabině cítit, že teď si mužstvo na další domácí zápas o to víc věří?

My jsme na to nějak extra nemysleli, ale je fakt, že když se na konci zápasu s Teplicemi ozvaly ty tři hvizdy, spadl nám kámen ze srdce. Teď věřím, že budeme doma vyhrávat a doufám, že s tím nepřestaneme venku, což se ostatně podařilo v Jablonci.

V Jablonci jste prožil velmi nepříjemnou chvilku. Po tvrdém nárazu soupeře jste dost možná na chvíli ztratil i vědomí. Co si z celé inkriminované nepříjemné situace pamatujete? 

Musím říct, že moc si z toho nepamatuju. Jako bych tam měl nějaký blok. Pamatuju si jenom, jak jsem odehrál míč, a pak už jen nějakou siluetu těla. A pak už je tma až do chvíle, kdy jsem před sebou uviděl Frýďu. Asi tři sekundy jsem byl mimo. Už je to ale v pořádku. Trochu mě bolelo rameno a malinko mi to šlo na žebra, ale s tím se asi dalo počítat. Určitě budu připravený hrát.