Exkurze do historie: Vítěz pohárů (1. část)

Víte, že v sezoně 1988/1989 získal Baník primát hned ve třech evropských mezinárodních soutěžích? A víte, že Baník v roce 1989 vyhrál pohár, který nezískal žádný jiný klub na světě? V nové výpravě do historie se podíváme právě do konce 80. let minulého století, kdy se týmu trenéra Milana Máčaly na mezinárodní scéně nebývale dařilo, a zmiňované pohárové úspěchy si rozvedeme i v trochu širších, dobových souvislostech.

Letní ligovou přestávku roku 1988 si Baník vyplnil tradiční pohárovou soutěží Interpohár, což byla soutěž pro kluby, které se většinou nekvalifikovaly do tří nejvýznamnějších evropských pohárů. Hrálo se o prvenství v jednotlivých čtyřčlenných skupinách, které bylo ohodnoceno finanční prémií.

V roce 1988 se Baník zúčastnil Interpoháru už pojedenácté a pošesté vyhrál skupinu, když za sebou v tabulce nechal týmy Örgryte Göteborg, Bröndby Kodaň a Chemie Halle. Přínosem pro klubovou pokladnu byla prémie 40.000 západoněmeckých marek od pořádajícího mezinárodního sdružení sázkových kanceláří.

Další soutěží, které se Baník v ročníku 1988/1989 zúčastnil, byl Středoevropský pohár (někdy též zvaný Mitropa Cup). Ten se hrál už od roku 1927 a hlavně v meziválečném období a krátce po 2. světové válce byl velmi populární a masově navštěvovaný. V 60. letech, po vzniku dalších evropských soutěží, začal postupně ztrácet tento pohár na významu. Baník se poprvé zúčastnil STEP v roce 1959, kdy byl hned v úvodu vyřazen Partizanem Bělehrad. V roce 1988 se Slezané představili v této soutěži už posedmé a poprvé ji dokázali vyhrát! Jak k tomu došlo?

Do 46. ročníku STEP se po řadě organizačních změn a průtahů přihlásily pouze tři kluby místo původních čtyř. Stanovená dotace pro zúčastněná mužstva se významně snížila, proto Vojvodina Novi Sad na poslední chvíli z ekonomických důvodů odstoupila ze soutěže. 

Právě s Jugoslávci se měl Baník utkat ve dvou utkáních o postup do finále. Ve čtvrtek 20. října se tedy na Bazalech s Vojvodinou nehrálo, řada sběratelů zápasových bulletinů však přesto vlastní ve své sbírce raritní exemplář z neodehraného utkání.... Baník tedy proklouzl bez boje přímo do finále, kde mu byla soupeřem FC Boloňa, která přešla bez problémů přes maďarský Ferencváros.

Nováček italské nejvyšší soutěže a trojnásobný vítěz STEP přiletěl do Ostravy bez řady zraněných opor, ale jinak v plné parádě, na tribuně sedělo třináct novinářů z italských listů. Také Baníku chybělo pět hráčů, kteří se plnili reprezentační povinnosti (Mikloško, Hýravý, Daněk, Pěcháček, Škarabela).

Utkání se na Bazalech hrálo v sobotu 12. listopadu 1988 za mrazivého počasí a přihlíželo mu pouze 1046 platících diváků. Hrálo se sice svižně, ale bez emocí obvyklých při evropských pohárech, k atmosféře nepřispěly ani prázdné ochozy. 

Zmrzlému a hrbolatému terénu se dříve přizpůsobili hosté, kteří se ve 14. minutě ujali vedení. To pohyblivý Alessio střelou z dálky nedal šanci domácímu brankáři Richterovi. Naštěstí do poločasu stihl Radek Chýlek vyrovnat.

Druhá půle už byla baníkovská a škoda, že skóre nebylo ještě příznivější. O vítězství Baníku 2:1 rozhodl v 59. minutě hlavou zblízka Dušan Fábry.

V odvetě hrané ve čtvrtek 8. prosince v Boloni byl Baník kompletní a získal cenný skalp účastníka silné italské ligy. Zřejmě z posledního místa v tabulce frustrovaní italští funkcionáři baníkovce vůbec nepřivítali. Stadion v Boloni si musela ostravská výprava najít sama a čas výkopu utkání se tým dozvěděl od místních novinářů...

Hráči Boloně vsadili v utkání na přehnanou tvrdost a zastrašování, u fotbalistů Baníku a rakouského sudího však nepochodili. Baník šel do vedení po čtvrthodině hry, kdy Václav Daněk proměnil penaltu přesně k tyči. Italové si vynutili převahu, gólové šance si však připisovali hráči Ostravy. 

V 83. minutě přece jen domácí De Marchi vyrovnal a rozjásal 5000 diváků v ochozech. Konečné slovo však měl dvě minuty před koncem opět Václav Daněk, když zužitkoval centr Fábryho a pečetil na konečných 1:2. To už hráli nabroušení domácí o devíti hráčích, když Rubio a Strigara po zákeřných faulech na Jiřího Záleského obdrželi červenou kartu.

Nutno dodat, že stadion opouštěli baníkovci za asistence italské policie a bez trofeje, protože pohár pro vítěze se na hřišti záhadně ztratil… Baník se tedy stal při své poslední účasti ve Středoevropském poháru vítězem soutěže! Přidejme ještě sestavu z odvety: Mikloško - Staš (75. Fryč), Onufer, Škarabela - Sialini, K. Kula, Nečas, Záleský - Chýlek, Daněk, Hýravý (30. Fábry).

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ