David Oulehla: Práce s Pavlem Vrbou mě obohacuje

V realizačním týmu Baníku je nováčkem. A narozdíl od Pavla Vrby, který se do Baníku po dlouhých letech vrátil, nováčkem naprostým. To ale neznamená, že by byl asistent DAVID OULEHLA (38) trenérem nezkušeným. Naopak! Trenéřině se začal věnovat velmi brzy. V různých trenérských rolích působil v Jihlavě, Jablonci, Varnsdorfu či Viktorii Žižkov. Jak vnímá Baník? A spolupráci s Pavlem Vrbou? Dočtete se v následujícím rozhovoru.

Proč jste se v osmnácti letech jako hráč Jihlavy rozhodl skončit kariéru fotbalového hráče a začít se věnovat trenéřině?

Protože jsem přišel na to, že jako hráč v životě úspěšný nebudu. Byl jsem průměrný třetiligový fotbalista a musel jsem si upřímně říct, že pokud chci ve fotbale něčeho dosáhnout, a to jsem chtěl, jako hráči se mi to nepodaří.

To člověk pochopí takhle brzy? V osmnácti letech?

Je pravda, že člověk nikdy neví. A třeba by se mi nakonec podařilo se prosadit. Ale necítil jsem to tak. Už jako kluk jsem měl vždycky spíše starší kamarády, kteří mě posouvali i v myšlení, a možná i díky tomu jsem si to dokázal takhle už v osmnácti letech vyhodnotit. A už v sedmnácti letech jsem začal trénovat. Začal jsem se vzdělávat. Byl jsem nejmladší student profilicence, v šestadvaceti letech jsem na ni dosáhl. Pohltilo mě to a začal jsem se trenéřině věnovat úplně naplno. A od přípravky přes všechny kategorie jsem nakonec došel až k mužům, dělal jsem asistenta a později ve Varnsdorfu a na Žižkově i hlavního trenéra.

A dnes jste asistentem Pavla Vrby v Baníku. Jaké bylo to první setkání s ním v Baníku?

Měl jsem z toho velký respekt, protože Pavel Vrba je trenérská ikona. Proběhlo první setkání, druhé, třetí a zjistil jsem, že jsme na podobné vlně fotbalového vidění. Pavel je otevřený člověk, dobře se s ním komunikuje. Je to všechno, jak to má být.

Je bezpodmínečně nutné, aby trenér a jeho asistent měli na fotbal stejný pohled? Není to tak, že odlišnější pohledy dávají větší prostor pro debatu a vzájemné sebeobohacení?

V základních věcech se asi trenér musí se svými asistenty shodovat, jinak by ta spolupráce asi těžko mohla fungovat. V podrobnostech se mohou podle mého názorově lišit, a pak může platit to, co jste řekl. A myslím si, že ta debata u nás funguje a samozřejmě veškerá rozhodnutí dělá jako hlavní trenér on.

Byla řeč o tom, že hlavním trenérem jste už byl ve Varnsdorfu a na Žižkově i vy. Bylo těžké vrátit se znovu k roli asistenta?

Člověk si musí ve své práci umět vyhodnotit, který krok jej profesně posune a něčemu novému naučí, a který ne. A když si tu otázku směrem k Baníku a Pavlu Vrbovi položíte takto, máte o odpovědi jasno. Neváhal jsem ani chvíli.

Už jste za ten měsíc vzájemné spolupráce pochopil, v čem vězí trenérské kouzlo Pavla Vrby?

Víte, když jsem byl mladší a začínal jsem spolupracovat se zkušenými trenéry, vždycky jsem si myslel, že k některému z nich nastoupím a okamžitě udělám wow!, tak to je to ono! Ale ono to tak úplně není. Zažil jsem těch zkušených trenérů docela hodně a je to o něčem jiném. Práce těch opravdu dobrých trenérů je v mnohém podobná. Nemyslete si, že jeden ligový trenér pracuje diametrálně jinak než jiný. Jasně, každý trenér má svá specifika, vidí fotbal trochu jinak, má jiné taktické záměry, ale to kouzlo úspěchu těch nejlepších, jako je Pavel, vězí podle mého názoru v něčem jiném. Říká se tomu X faktor. Pavel Vrba má tréninkový proces opravdu propracovaný. Ví, co chce. Má vyzkoušeno, co funguje, co nefunguje. Ale v těch klíčových chvílích pak o úspěchu rozhodne schopnost ve správný moment do toho sáhnout. Trefit se do jedenácti chlapů, trefit se do střídání a prostě cítit to. A to je přesně to, co Pavel má. Fotbal úžasně cítí.

Jakou jeho trenérskou vlastnost oceňujete nejvíc?

Jedna mě zaujala okamžitě. A tou je jeho náročnost. On se v posledních letech pohyboval v top fotbale. V Lize mistrů, v pohárech, ve Spartě. A jemu zůstaly i ty nároky. On když dnes hodnotí hráče v Baníku, hodnotí je podle stejných měřítek, jaké měl třeba ve Spartě nebo v jiných špičkových působištích. Nechce slevit. A to já, který jsem působil ve druhé lize, nemám. A tam, kde bych já se svými zkušenostmi hráči něco možná i odpustil, on ne. A to je věc, která může Baník taky postupně hodně posunout. I třeba z hlediska příchodů. Jeho názor je, nedělejme čtyři průměrné hráče. Udělejme raději jednoho, ale opravdu rozdílového.

Sledujete třeba i počínání Pavla Vrby během tréninku?

Během tréninku i během utkání. Velmi pečlivě. A už ten první měsíc s ním mě obohatil. Mě ale nejvíce zajímají takové ty citlivější věci v kabině. V přípravě je to jednoduché. Každý hraje, každý má nějaké vytížení. Ale pak přijde soutěž a vy jste v kabině, kde je konkurence dvaceti hráčů a tří gólmanů, a vy musíte vybrat jedenáct lidí, kteří budou hrát. A na střídačce i mimo ni vám zůstane docela velký počet těch, kteří nehrají. To se opakuje ve druhém kole, ve třetím a ti kluci začnou být nespokojení. Nastanou tlaky, špatné nálady a pro mě bude velká škola dívat se, jak bude Pavel tyhle situace řešit, jak jim bude třeba předcházet, jak se na to bude připravovat a jak bude s hráči komunikovat. Tam se člověk naučí asi nejvíc. Zvlášť od člověka, který ukočíroval kabinu Plzně v době, kdy tam hrávali hráči jako Kolář, Limberský, Horváth a mnoho dalších takových. Tohle zvládnout, to je přesně ten trenérský X faktor. Já zažil i trenéry, kteří sami sebe téměř zlikvidovali dvěma třemi větami v kabině.

Jste trenérem, který vyznává moderní technologie. Jak se k nim staví trenér Vrba?

Na Pavlovi je hrozně poznat, že je to extrémně zkušený trenér. Umí si dobře ty věci namíchat podle toho, jak to potřebuje. Nakloněný tomu je, podporuje to, ale zároveň si z toho dokáže vytáhnout to nejdůležitější. Fotbal totiž není o datech, o dronech, o technice, kterou k práci používáte. Fotbal je pořád především o dobře složeném a připraveném týmu, který musí sedět jak fotbalově, tak i charakterově. A všechny ty doplňky a technologie kolem tu práci jen posouvají k lepší kvalitě. Obráceně to nefunguje. Když máte špatně složený tým nebo v něm panují špatné vztahy, může kolem hřiště lítat osm dronů, můžete používat špičkové GPS technologie, ale fungovat to nebude. Ale tohle Pavel Vrba velmi dobře cítí.

Jak jste vnímal Baník v době, kdy jste o svém příchodu do Ostravy ještě nevěděl? A jaká je realita?

Vnímal jsem Baník jako klub na vzestupu, který má velmi rozumného majitele, který neinvestuje především do momentálního úspěchu A-týmu, ale stejně důležité nebo ještě důležitější jsou pro něj investice do klubové infrastruktury a taky do mládeže. A to je pro klub zásadní. Ale samozřejmě investuje i do A-týmu a chce, aby se mu to jednou vrátilo v podobě úspěchů, postupu do pohárů a někdy třeba i toho titulu. Já věřím, že Baník do té Evropy za nějakou dobu dotáhneme. A když to teď mám posoudit jako asistent trenéra, který už v klubu nějakou chvíli pracuje, musím říct, že servis pro A-tým je v Baníku neskutečný. Je to servis na úrovni prvních tří čtyř klubů v republice. Teď jde jen o to dát dohromady mužstvo, které si sedne, bude mít kvalitu. Aby byly výsledky.

Dlouho jste působil u mládeže, jak vnímáte tu baníkovskou?

Jde raketově nahoru. Hodně se to posunulo. Nedávno jsem měl možnost absolvovat mezinárodní trenérský seminář, který se na Bazalech konal. Ten byl fantastický. Líbí se mi složení realizačních týmů u mládeže, kde jsou i dva nebo tři kondiční trenéři u dorosteneckých i nižších kategorií. Mají tam datové věci, takže jsou schopni hráče měřit v tréninku, v zápase. Baník má nakročeno k tomu, aby se stal v mládeži naprostou špičkou v republice. To, že občas nějaký hráč odejde někam jinam, do zahraničí nebo do Sparty, to se prostě stává. Ostatně stejně tak kvalitní mladí hráči do Baníku odjinud přicházejí. Ale Baník má dnes tu výchovu propracovanou tak, že těch výborných odchovanců bude mít hodně. Ono se to ukazuje už dnes. Devatenáctka patřila k nejlepším týmům, sedmnáctka skončila třetí, patnáctka vyhrála titul. Už dnes máme v týmu několik odchovanců a jsem si jistý, že jich v Baníku bude přibývat.

Tak o těch stávajících ztraťme pár slov…

Opravdu výborně vypadá v přípravě Peťa Jaroň. Jeho bratr Marek je taky velice zajímavý hráč. Totéž platí o Danu Smékalovi. A věřím, že to všechno zvládne a co nejdříve se vrátí Matěj Šín. A jsou tam i další zajímaví kluci, jejichž čas může přijít.

Myslíte si, že přijde čas, kdy bude Baník stavět vyloženě na svých odchovancích?

Ta cesta k tomu do budoucna vede. Myslím si, že během nějakých tří čtyř let na tom může být Baník podobně jako Žilina, se kterou jsme nedávno hráli, která má nějakých sedm, osm a někdy třeba deset odchovanců v sestavě. A velmi dobrých.