Baník nevnímá očima, ale srdcem

ROZHOVOR Z MAGAZÍNU - Možná jste si před utkáním s Mladou Boleslaví nestačili pořídit magazín Baník, takže vám kromě řady jiných zajímavostí unikl například rozhovor s Davidem Procházkou, dlouholetým, leč bohužel nevidomým fanouškem Baníku. Proto vám rozhovor nabízíme nyní v podobě, v jaké jej četli čtenáři magazínu BANÍK.

Bez Baníku si svůj život snad ani neumí představit. Být jinde než v ochozech stadionu, když zrovna hraje Baník, je pro DAVIDA PROCHÁZKU nemyslitelnou věcí. A nic se na tom nezměnilo ani před lety, když kvůli nemoci přišel o zrak. Na Baník chodí dál. Před dvěma lety mu klub přichystal překvapení. Nicnetušícího „Špacíra“ přivedl do hráčské kabiny, kde jej přivítal celý tým včetně Milana Baroše. David samozřejmě chodí na Baník i v této sezoně. A cítí, že tahle sezona by mohla být zajímavá…

Jak silná je dnes vzpomínka na zážitek, který vám Baník před dvěma lety připravil?

Je pořád hodně silná. Zrovna nedávno jsem na to s někým vzpomínal. Nevěděl jsem, kam mě to kamarád vede. Říkal, že jdeme do fanshopu, ale já cítil, že jdeme někam jinam. Vstoupili jsme do místnosti, kde bylo ticho, ale pak na mě promluvil Milan Baroš a ukázalo se, že tam jsou všichni hráči. Dostal jsem na památku dres a mohl jsem si popovídat i s trenérem Páníkem. Bylo to krásné.

Milan Baroš už v Baníku není. Cítíte to i vy, který dnes fotbal vnímáte sluchem a citem?

Vnímám, samozřejmě. Dokud Milan byl, lidi kolem mě volali jeho jméno. Teď slýchám jiná jména. Baník přece není jenom Milan Baroš. Baník je celý tým od Jana Laštůvky přes ostatní hráče. Teď bylo super, že na Slavii přišel fandit David Pastrňák.

Byl jste se na Slavii také přítomen?

Nebyl. Hrálo se moc pozdě, už by mi zpátky nejel žádný vlak. A co bych v Praze tak dlouho dělal? Je to teď s těmi výjezdy složitější, ale do Olomouce si zajedu. Kamarádi mi pomůžou. A samozřejmě doma, tam nemůžu chybět. Ta atmosféra je už zase úplně jiná než loni, kdy mohlo chodit jen hrozně málo lidí. Už to ale roste a myslím, že kdyby nebyl covid a ty věci kolem, už by bylo přes deset tisíc lidí.

To, co se děje na hřišti, vám na stadionu zprostředkovávají vaši kamarádi. Jak tedy jejich prostřednictvím vnímáte současný tým Baníku?

Vnímám, že se to zvedá. Zvedá se obrana, ale hlavně útok, vždyť jsme nastříleli už jedenáct gólů. A hlavně máme více střelců. Říkal jsem si, jak nahradíme Zia, ale David Lischka vypadá dobře. Navíc už dal tři góly.

Co vám vaši přátelé říkají třeba o Lacu Almásim?

Že je to velká naděje. Má bez pár centimetrů skoro dva metry, tak snad se bude prosazovat.

Je skutečnost, že se Baníku v této sezoně docela daří, a to zejména doma, poznat i na atmosféře v hledišti, kterou vy vnímáte zřejmě ještě citlivěji než ostatní fanoušci?

Je to cítit. Je tam toho vzrušení najednou o hodně víc. Já poznám, že je šance, podle toho, že lidi kolem začnou křičet. A to se teď děje o dost častěji než dříve. I když si myslím, že v tom cítím i radost z toho, že zas všichni na tom fotbale můžeme být. Loni se nechodilo, to byla hrozná sezona. Teď už se zase může, i když je to pořád omezené, a je cítit, jak to všem chybělo.

Jak dlouho po utkání ještě zážitek ze zápasu prožíváte?

Vždycky ještě tak dva tři dny. Pořád si o tom s někým povídám, nejvíc to řešíme s kamarády Frankiem a Přemkem. Ale i s jinými. A taky to samozřejmě hodně probíráme s mým tátou. Každý zápas je zážitek a je si o čem povídat.

Jak tedy tato sezona podle vás může skončit?

No doufejme, že už to konečně budou ty poháry. Kádr je fakt dobře postavený, tak se nechme překvapit. Teď jsme dostali od Slavie, ale ta je fakt jinde. Důležité bude neztrácet body s těmi lehčími soupeři. To se nám v těch posledních sezonách stávalo. Tam když budeme bez zaváhání sbírat všechny body, tak si myslím, že ty poháry uhrajeme.