Adam Jánoš: Na trému jsem neměl čas

Prožil velmi hektický přelom týdne. V neděli přicestoval do Ostravy, v pondělí podepsal s Baníkem smlouvu, absolvoval celou řadu nezbytných formalit a nakonec oblékl baníkovský dres a zasáhl do utkání s Jabloncem, které Baník vyhrál 1:0. Takže má Adam Jánoš, čerstvá posila kádru Bohumila Páníka, o čem vyprávět.

Povyprávějte, jaké to tedy bylo pondělí?

Asi jsem něco takového ještě nikdy nezažil. Do zápasu jsem odtrénoval jeden trénink, řešili jsme všechny možné podpisy, do toho ještě lékařská prohlídka, takže jsem si moc neodpočinul. Čekal jsem, jestli se stihne zaregistrování, což se nakonec před zápasem podařilo. Byl jsem rád, že to takhle dopadlo.

Kdy jste se v pondělí dozvěděl, že vaše přeregistrování do Baníku proběhlo v pořádku a utkání s Jabloncem tedy stihnete?

Já věřil, že se to stihne. Někdy kolem čtvrté hodiny, když probíhala nějaká příprava, mi to trenér oznámil.

Řekl vám trenér Bohumil Páník jedním dechem i to, že s vámi do zápasu počítá a vaše hektické pondělí skončí tím, že si ještě nakonec zahrajete za Baník první mistrovský zápas?

Už v neděli, když jsem do Ostravy přijel, mi řekl, že se mnou počítá. A ptal se, jestli jsem připravený. Od té doby jsem s tím, že si zahraju, počítal.

Jaké to pro vás bylo postavit se v rozehraném zápase do středu sestavy, kterou jste vlastně neznal? Neměl jste čas vstřebat návyky, které tohle mužstvo má…

To je pravda. Každé mužstvo má své návyky a já se s těmi, které má Baník, musel trošku seznamovat. Protože kluci mají něco nacvičeného. Asi jsem jim to trošku kazil, takže jsem třeba musel někam odběhnout. Některé kluky ale znám, Flajdyho (Jiřího Fleišmana), Zia (Patrizia Stronatiho), takže jsem trochu věděl, jak kluci reagují. Ale hlavně jsem se snažil soustředit na sebe. Odehrát si ten svůj střed, hrát jednoduše a získávat míče. To byl můj cíl do utkání.

Měl jste před početným ostravským publikem trému?

Ani jsem na to neměl čas. Hrubasovi (Robertu Hrubému) se něco stalo, takže jsem se šel rozcvičit a šel jsem na hřiště s úkolem to tam zalepit.

Baníkovské obecenstvo jste až dosud znal jako soupeř. Jaké to bylo mít ho najednou v zádech?

Velice příjemné. Já jsem něco takového ještě nikde nezažil. Aby nám fandilo tolik fanoušků. Doufám, že si na to velmi rychle zvyknu.

Porazili jste Jablonec, který patří v této sezoně k nejambicióznějším týmům. Prokázal to na hřišti?

Byl to velmi těžký soupeř. Už v minulé sezoně se za trenéra Rady neuvěřitelně zvedli. Hrají dobře, teď navíc posílili kádr, takže mají kam šáhnout. Myslím, že jsou na ligu dobře připraveni. Bylo to vidět, nějakými brejky nám tam zahrozili. My jsme to naštěstí přežili. Byl to pevní zápase sezony, takže to bylo trochu nervóznější z obou stran. Jsou to ale cenné tři body, protože s Jabloncem je každý asi hned tak nezíská.

Co jste o Ostravě, než jste se sem vydal za angažmá v Baníku, věděl?

Málo. Jsem tady vlastně úplně poprvé, jezdil jsem se maximálně jako soupeř k zápasům. Kamarádi od rodiny mi dali k narozeninám, které jsem teď zrovna měl, nějaké brožury o Ostravě. Jak se tady mluví, a tak (směje se). Takže docela sranda. Akorát že jsem na to zapomněl a cestou ve vlaku jsem si to nepřečetl. Takže o Ostravě pořád nevím vůbec nic, ale určitě se s ní seznámím, jak to tady všechno funguje.

Co jste si tedy o Ostravě myslel?

Těžko říct. Možná jsem se toho i trošku možná bál. Je to tu možná trochu bouřlivější, takže možná z toho důvodu. Ale jedná se jenom o ten zvyk.