M. Kohút: Věřím, že v sobotu lidi přijdou!

Trvalo to víc než tři měsíce, ale dlouhému čekání je konečně konec. Michal Kohút se po vleklých zdravotních potížích se stydkou kostí vrátil zpět na ligový trávník. V Teplicích odehrál jen něco přes dvacet minut, ale i ty mu před velmi důležitým sobotním utkáním s Duklou mohly hodně pomoct.

Michale, jak jste se po třech měsících na ligovém hřišti cítil?

Už jsem jeden návrat po dlouhém zranění v kariéře zažil, takže jsem ty pocity nezažíval poprvé. Jsem rád, že jsem se na hřiště konečně vrátil, ale mám z toho návratu dvojí pocit. Ano, jsem rád, že jsem zpět, ale zápas v Teplicích nám nevyšel. 

Cítí hráč po třech měsících absence herní nejistotu?

Nejistota by tam být neměla. Pokud si hráč není jistý, neměl by do toho asi ještě jít. Možná určitá nerozehranost, ale to je něco jiného. S tou počítáte, a ta pomine. Je pravda, že jsem toho s týmem až tak moc odtrénovat nestačil, takže stoprocentní to z hlediska souhry ještě nebylo a být nemohlo, ale i když jsem ještě v určité době s mužstvem naplno společně netrénoval, s týmem jsem byl a vnímal jsem všechny změny, které v tréninku s příchodem trenéra Tomáše Galáska nastaly. Takže si myslím, že v tom problém není a v dalších zápasech nebude. Jsem rád, že jsem v Teplicích dostal  aspoň těch nějakých pětadvacet minut. Pro utkání s Duklou mi to pomůže, protože si myslím, že každou odehranou minutou to ode mě bude na hřišti lepší.

Baníku se v Teplicích nepodařilo herně navázat na předchozí ligové duely na Slavii, v Plzni a s Jabloncem, v nichž výkonům chyběl pouze vstřelený gól. Proč?

Musím říct, že jsem byl před zápasem v Teplicích docela klidný. Právě proto, že jsem viděl, jak dobře jsme hráli v těch třech zápasech, které jste zmínil, do toho jsme dokázali nastřílet čtyři góly v Pardubicích a postoupit v poháru. Říkal jsem si, že stačí už jenom dát ten gól, všechno ostatní tam je. Jenže Zápas v Teplicích se nám nepovedl. Nebyli jsme to my. Proč se to stalo, nevím. Je na nás, abychom udělali maximum proto, aby se to v sobotu  nestalo znovu.

Jak těžké je připravovat se na zápas, který je potřeba s naprostou nutností vyhrát? Tedy na sobotní zápas s Duklou?

Jednoduché to pro nás hráče není, ale s tím se musí každý z nás umět vypořádat sám. 

Je ještě možné spolehnout se na dávku pozitivity, o které jste mluvil v souvislosti s výkony mužstva v duelech na Slavii, v Plzni a s Jabloncem?

To platilo před zápasem s Teplicemi, ale ten zápas to pozitivno z předchozích utkání zneutralizoval. Ale hlavně, chlácholit se tím, že jsme v předchozích zápasech hráli dobře, když jsme je stejně prohráli a nedali jsme v nich gól, moc velký význam stejně nemá. Na Duklu se musíme maximálně připravit bez ohledu na to, co bylo předtím.

Co byste  vzkázal fanouškům, kteří třeba ještě váhají, zda v sobotu vyrazit na utkání Baníku s Duklou?

Vzkázal bych jim, že jsme jim  po celou minulou sezonu dělali radost. A že bychom si přáli, aby teď udělali radost oni nám a přišli nám na zápas s Duklou pomoct v co největším počtu. Věřím, že jich přijde hodně.