Zdeněk Kosňovský slaví devadesátku!

Úctyhodné devadesátky se dnes dožívá opravdová trenérská legenda Baníku - pan Zdeněk Kosňovský. Jako trenér nebo asistent se v minulosti podílel na čtrnácti mistrovských titulech, které vybojovaly mládežnické týmy Baníku Ostrava. Vychoval nebo objevil pro Baník řadu pozdějších hvězd, jako například Tomáš Galásek, Marek Jankulovski či Luděk Mikloško. Dodnes u baníkovské mládeže předává své zkušenosti.

Psal se rok 1959, když se v dresu tehdejšího Baníku v utkání na hřišti Dukly Pardubice poprvé objevil nikterak vysoký fotbalista se sedmičkou na zádech. Fanoušci si na tehdy šestadvacetiletého Zdeňka Kosňovského začali teprve zvykat. Uplynulo něco přes 63 let. Zdeňku Kosňovskému je 90 let a jeho život je stále dennodenně naplněn Baníkem Ostrava. „Asi proto pořád žiju,“ říká baníkovský doyen, jenž se mezitím stal nejúspěšnějším mládežnickým trenérem v historii ostravského klubu.

„Baník je moje každodenní myšlenka. Každodenní radost i starost. A štěstí. Štěstí proto, že i v tom věku se člověk má pořád na co těšit, kde vypustit páru, a cítit se užitečný,“ říká trenérský nestor, jenž dodnes působí u baníkovské mládeže jako trenérský mentor a příležitostný skaut.

Má svým trenérským následovníkům co říct. Aby také ne, vždyť u mládeže Baníku působí od roku 1976 a jako trenér nebo asistent získal s baníkovskými žáky neuvěřitelných 14 mistrovských titulů.

Jeho rukama prošla řada budoucích hvězd. Některé z nich pro Baník objevil, jiné prostě jen fotbalově vychoval. Jmenujme třeba Tomáše Galáska, Marka Jankulovského, Martina Čížka, Maria Ličku nebo Libora Sionka.

„Tohle už je trochu pozdější generace. Vzpomínám si, když jsem pracoval s žáčky ročníku 1960. Jednomu jsem tehdy napsal na lístek: „Nikdy z tebe nic nebude, pokud nepřidáš na rychlosti.“ On si to vzal k srdci, na rychlosti začal tvrdě pracovat a dotáhl to až do reprezentace. A ten můj lístek má prý dodnes schovaný,“ vypravuje Zdeněk Kosňovský. O kom že je řeč? O Václavu Daňkovi, ve své době jednom z nejlepších tuzemských útočníků.

Za to, že se dožil devadesátky v plné svěžesti, vděčí své činorodosti. „Snažím se sledovat především žákovské kategorie, kluky v rozmezí dvanáct až patnáct let. Pokud to čas dovolí. Chodím na tréninky, na zápasy, jezdím i na ty venkovní, pokud to zdraví dovolí. I když v zimě je to se mnou někdy trochu složitější,“ říká a působí dojmem, že zimní období je snad tím jediným, co jej v jeho věku možná trochu trápí..

Jako každý baníkovec i Zdeněk Kosňovský prožívá především zápasy A-týmu. Když se po vítězném zápase objeví druhý den na Bazalech, tváří se klidně a spokojeně. Když se prohraje, zmorousovatí. Ani dnes není ochoten hráčům cokoliv odpustit.  Jak dlouho jej porážka Baníku užírá? „Do doby, než se zase vyhraje. Do té doby nemám náladu dívat se ani na ostatní fotbaly. Baník musí vyhrávat,“ uzavírá muž, jenže je jen o deset let mladší než Baník.