Vlastimil Petržela hodnotí jarní premiéru v Mladé Boleslavi

Více než samotná porážka 0:3, kterou dvěma góly „zařídil“ legendární baníkovec Milan Baroš, mrzela trenéra Vlastimila Petrželu po nedělním zápase 17. kola Synot ligy na hřišti Mladé Boleslavi jiná ztráta. A to dokonce dvojnásobná v případě naší stoperské dvojice Filip Kaša a Martin Honiš, kteří budou scházet v sobotním domácím utkání proti Zlínu. Avšak i tento nepříjemný fakt bere zkušený kouč jako realitu, se kterou se naše mladé mužstvo zkrátka bude muset poprat.

Trenére, jaké je vaše hodnocení jarní premiéry?

„Pro některé naše chlapce to byla srážka s realitou, protože si takový fotbal zatím nevyzkoušeli. Tady vidíte, že juniorky jsou o ničem. Když přijde skutečný fotbal, prohrávají všechny souboje, odpadávají, někteří si s tím poradí, ale je jich málo. Takže si myslím, že naše prohra byla naprosto zasloužená. Nebylo co řešit.“

V čem přesně by tedy další zápasy měly mužstvu pomoci?

„Hlavně v tom, aby se naučili hrát ve vysokém tempu, protože skoro půl mužstva už v závěru nemohlo. Navíc se nám zranil jeden ze dvou stoperů, které máme (Martin Honiš, pozn. red.), a ten druhý dostal čtvrtou žlutou kartu (Filip Kaša, pozn. red), tak asi teď budeme hrát v obraně já a Křeček (asistent trenéra, pozn. red.). Ale to je prostě realita. Od zápasu jsem nečekal nic velkého, věděl jsem, co mě čeká, ale oni si to neuvědomovali. V přípravných utkáních na ně nebyl žádný tlak, takže to odběhali. Ale když přijde mistrovské utkání, kde musejí podstupovat souboje, je to doopravdy, věděl jsem, že s tím budou mít velký problém.“

Takže vás první ligové utkání v ničem nepřekvapilo? Jak jste je vnímal?

„Normálně, ani jsem nebyl překvapený. Spíš se odkryli někteří hráči, kteří hráli v přípravě dobře, a dneska bylo vidět, že když o něco jde, se podělají. Co k tomu říct? Vím, že fanoušci si uvědomují, že naše cesta bude dlouhá, uvědomuju si to taky, protože teprve z těchto kluků se ukážou ti, kteří se prosadí a kteří se neprosadí do budoucna. Překvapivě našimi nejlepšími hráči byli ti dva sedmnáctiletí, Granečný na beku a Šašinka v útoku. Ti se prali do konce utkání, vydrželi to úplně v pohodě, kdežto ti zkušenější, od kterých jsem čekal daleko víc, se podělali. Víc než prohra mě ale mrzí to, že se nám vykartovali a zranili stopeři, protože bych chtěl, abychom pro naše fanoušky zvládali domácí utkání daleko líp a vyhrávali pro ně.“

Jak to vypadá se zraněním Martina Honiše?

„Vypadá to na zlomeninu nějaké kůstky (v oblasti nártu, pozn. red.). Je to škoda, je to jeden z chlapců, který by si s ligou časem poradil.“

Co teď bude mladý potřebovat, aby si dokázal vzít z každé zápasové zkušenosti to nejlepší?

„Teď je nechávám, ať se s tím sami vyrovnají, aby si to užili, že to je něco jiného. Oni si mysleli, že vyhrávali v juniorce, kde to odehráli v chůzi. Teď je nechám, ať se s tím srazí a vyrovnají každý po svém. Je fakt, že my v tréninkovém procesu jedeme na sto dvacet, sto padesát procent každý den, vůbec je nenecháme odpočívat, takže i z tohoto pohledu to někteří nezvládli. Ale tam není jiná cesta. Řekl jsem, že Baník vrátím příští rok do první ligy, a to dodržím. Z tohoto týmu musí vykrystalizovat to lepší a pak budeme shánět dál, abychom to doplnili. Jsem rád, že už v tom mužstvu je devadesát procent kluků, kteří jsou vychovaní v Ostravě. Už je to Baník a ne nějaká slátanina, která byla o ničem.“