Radim Šudák: Motivace ještě zesílila

Do oficiálních statistik zapsal své první čtyři minuty. Ve skutečnosti jich Radim Šudák v sobotním utkání proti Bohemians strávil na hřišti i s nastavením deset a půl. A rozhodně byl vidět. Ačkoliv se Baníku v závěru utkání nepodařilo strhnout vedení zpět na svou stranu, devatenáctiletý záložník zanechal zajímavý dojem...

Radim Šudák, prvoligový fotbalista. Jak vám to zní?

Je to pěkné, ale je to jen ten úplně první krok. Chci přidávat další ligové starty a chci, aby místo prvoligový fotbalista přišlo co nejdřív prvoligový střelec.

Na hřišti jste v utkání s Bohemians strávil deset a půl minuty. Když se za nimi teď ohlédnete, co se vám vybaví jako první?

To, že jsme nedokázali dát druhý gól, i když jsme všichni moc chtěli. A pokud se ptáte na nějaký můj osobní moment, tak se mi asi první vybaví, že když jsem nastupoval, ochozy tleskaly. To mě moc povzbudilo. Škoda, že jsme to k těm třem bodům nedotáhli.

Byl jste nervózní?

Nebyl. Nevím, jak se to stalo, protože já jsem takový trochu nervózní typ, ale když jsem nastupoval, nervozitu jsem vůbec necítil. 

Během těch deset a půl minuty jste se na hřišti dostal do velkého množství situací. Několik centrů, vyhraný běžecký souboj s Robertem Hrubým, pokus o patičku, která měla vyslat do šance Abdullahiho Tanka...

Škoda, že žádný z těch dvou centrů se neujal, i když z jednoho byl aspoň roh. Ta patička na Tanka, škoda, že se do toho prostoru nakonec nedostal. Měl jsem tam pak ještě pár přihrávek a získaných míčů, tak věřím, že to ode mě za těch deset minut nebylo špatné. Ale bohužel, k vítězství to nepomohlo.

O srovnání vaší prvoligové zkušenosti s tím, co znáte z MSFL, je asi zbytečné mluvit. Ale na herním soustředění v Turecku jste dostal solidní porci minut proti zahraničním prvoligovým celkům. A tady už by mohlo být srovnání s koncem zápasu s Bohemians zajímavé...

Největší rozdíl je samozřejmě v atmosféře těch zápasů. Ta byla v sobotu úplně jiná, než co jsem zatím znal, něco takového vás hodně povzbudí. Ve srovnání s tím, co jsem zažil v Turecku, tu byl ještě jeden velký rozdíl. Do zápasu s Bohemkou jsem nastoupil ve chvíli, kdy jsme hráli proti deseti. A to je něco jiného, než kdybych nastoupil za situace jedenáct proti jedenácti. Rozdíl byl taky v tom tlaku. V přípravě hrajete, ale zároveň třeba zkoušíte nové věci, takže je tam i nějaký prostor na chybu, ale v ostrém zápase, zvláště ve chvíli, kdy potřebujete dát gól, takový prostor není. A samozřejmě je to ve srovnání s přípravou rychlejší a tvrdší, hráči do sebe daleko víc zajíždějí. 

Co vám po utkání řekl trenér Hapal?

Pochválil mě. Všichni trenéři, mi řekli, že jsem to zvládl dobře, ale že některé věci jsem mohl vyřešit lépe. 

Byla řeč o tom, že jste stačil vyhrát i nějaké osobní souboje. Ze silového hlediska se nezdálo, že byste strádal, což u mladých fotbalistů při přechodu z dorosteneckého věku bývá problém...

Vnímal jsem to nějak podobně. Bylo cítit, že síla je na prvoligovém hřišti hodně důležitá, ale neměl jsem pocit, že bych silově proti soupeřům nestíhal. To ale znamená, že na síle musím pořád dál pracovat a neusnout na vavřínech s pocitem, že to stačí. 

Cítíte po svém prvním ligovém startu ještě větší motivaci a chuť do práce?

To rozhodně cítím! Ještě to zesílilo. Pořád teď nad tím přemýšlím, třeba večer, když usínám. Ještě víc se těším na každý trénink, člověk má najednou ještě větší chuť na sobě pracovat. Doufám, že další starty budou přibývat.