Radek Slončík: Vyhrejme trofej pro pana Brabce!

Jaké to je vyhrát pohár, to velmi dobře ví. Podařilo se mu to v roce 1991. Tehdy byl u toho, když Baník vyhrál Československý pohár. V roce 2002 vyhrál jako hráč Újpesti Maďarský pohár. A konečně v roce 2005 byl Radek Slončík členem týmu, který vyhrál pro Baník tehdejší Pohár ČMFS. Ve středu bude držet palce svým následovníkům, aby po 14 letech pohár pro Baník vyhráli znovu.

Řekl byste, že od posledního pohárového triumfu Baníku uplynulo již čtrnáct let?

Neřekl. Čtrnáct let, to zní opravdu jako hrozně dlouhá doba. Mi to zase až tak dávno nepřijde. Taková je ale realita. Čas běží a Baník mezitím prošel těžkým obdobím, ze kterého je díky panu Brabcovi venku.

Na co si vzpomenete jako první, když se do onoho roku 2005 v myšlenkách zase vrátíte?

Na tu velkou radost po zápase. Byla veliká. Určitě srovnatelná s tím, když jsme rok předtím vyhráli titul.

Tak tedy srovnejte...

Jsou to dvě velké trofeje. Samozřejmě, že tituly se počítají především a titul je nejvíc. Ale pohár se mezi trofeje taky počítá. Za titulem jdete celou sezonu týden co týden. Je to dlouhé a úmorné. V poháru musíte nejdřív přejít přes nějaké soupeře z nižších soutěží, pak překonat pár těch ligových, takže těch zápasů je podstatně méně a o všem nakonec rozhodne ten jeden jediný zápas. To finále. V tom je to úplně jiné. Ale když to finále vyhrajete, ta radost je pak taky veliká. A my ji tehdy měli. I díky tomu, že jsme měli v Olomouci tehdy spoustu fanoušků.

Což bude mít Baník i ve středu. A také ve středu budou baníkovci fandit z tribuny "sever". V čem je její kouzlo?

V tom, že se na ni vejde fakt spousta lidí. Už jsme to zažili v minulosti několikrát, jaké to je, když je ta tribuna plná fanoušků Baníku. Je to obrovský kotel, navíc blízko hřiště. Skvělá podpora.

Změnila se podle vás za těch čtrnáct let prestiž domácího poháru?

Zásadní změna je v tom, že když dnes vyhrajete pohár, může vás to posunout rovnou do základní skupiny Evropské ligy, což dnes znamená přísun sedmdesáti nebo osmdesáti milionů korun do klubové kasy. To dřív nebylo. Ale to je podle mě motivace především pro klub, ne pro fanoušky. Ale vzpomeňme si na ten rok 2005. I tehdy byl olomoucký stadion plný, takže ten zájem byl velký tehdy a je i dnes.

Jak tomu bylo v Maďarsku, kde jste hrál v roce 2002 finále tamního poháru?

Podobné. Hrálo se v Györu, bylo tam deset tisíc lidí. Pět tisíc našich, pět tisíc z Haladáse, atmosféra byla tehdy taky skvělá.

Jaké šance má Baník ve středečním finále proti Slavii?

Víme všichni, že Slavia je silná. A bude favoritem. V tom bude to finále jiné než v roce 2005, kdy zápas mezi námi a Slováckem vyloženého favorita neměl. Ale myslím si, že rozhodně nejsme bez šancí.

Naznačil to podle vás nedělní ligový duel?

To si nemyslím. Ten mi přišel takový méně vyhecovaný. Slavii stačil bod. Ona věděla, že ho uhraje buď už u nás, nebo jindy, byla v klidu. Ve středu bude muset vyhrát. Remíza nic neřeší. A žádný náhradní termín už pro ni neexistuje. Ale ani pro nás. Proto si myslím, že to bude daleko ostřejší, daleko vyhecovanější. 

Mění to nějakým způsobem šance na výhru? Ať už ty baníkovské, nebo slávistické?

To je těžké říct. Ale pro mě je důležitá jiná věc. Asi jako každý, kdo byl v neděli na stadionu, jsem i já viděl před zápasem majitele klubu pana Brabce, jak oběhl stadion, aby poděkoval fanouškům. To byl moc silný okamžik, během kterého jsem si znovu uvědomil, kolik toho pan Brabec pro Baník dělá. Na tohle by měli kluci předtím, než ve středu vyběhnou na trávník, myslet. A nejen předtím, ale po celý zápas. Dnes je Baník už zase klubem, ve kterém se jeho hráči mají dobře. A je tomu tak především díky panu Brabcovi. Každý hráč by měl udělat maximum pro to, aby pro fanoušky, ale taky pro něj tu trofej vyhrál. A kdyby to mělo znamenat postup do základní skupiny Evropské ligy, tak ať to Baníku a panu Brabcovi vydělá nějaké miliony, když jich sám do klubu tolik dává, aby hráči měli podmínky, jaké mají.