Ondřej Kukučka: Start za áčko? Jsem nadšený!

Narodil se v době, kdy Baník šturmoval za svým zatím posledním titulem. Byl na světě čtyři dny, když Baník na jaře 2004 porazil Brno 5:1 a Libor Žůrek vstřelil svůj slavný gól po sprintu přes celé hřiště. Minulý týden v pátek si ONDŘEJ KUKUČKA poprvé za áčko Baníku sám zahrál. Trenér Luboš Kozel jej nasadil do druhého poločasu přípravmého duelu s Blanskem. A šestnáctiletý stoper obstál.

S fotbalem začínal v Hlučíně, když mu byly čtyři. Pak zamířil do Vítkovic, nyní už je čtvrtým rokem hráčem Baníku a plodem Akademie FCB, na jehož dozrání se Baník těší. Trenér Luboš Kozel jeho výkon po utkání s Blanskem ocenil.

Jak jste se dozvěděl, že si zahrajete přípravný zápas za A-tým proti Blansku?

„Pan trenér Slončík mi někdy v půlce týdne, ve středu ráno to bylo, řekl, že si půjdu zatrénovat s áčkem. Byl jsem z toho nadšený. Dostat se na trénink mezi takové hráče, jací v áčku Baníku teď jsou. A mezitím se nějak začalo řešit, jaký mám program v dalších dnech, jak to mám se školou a ve čtvrtek mi pan trenér Slončík s panem trenérem Baránkem řekli, že půjdu i do přípravného zápasu s Blanskem.“

Co vy na to? Neznervózněl jste?

„Nějaká nervozita přišla, ale byla to taková ta zdravá nervozita. Spoluhráči mi pomohli a pan trenér Kozel mi před zápasem řekl, ať si to užiju a hraju tak, jak jsem zvyklý.“

Ještě před tím jste si ale s A-týmem zatrénoval. Jaké to bylo?

„Skvělé. V hodně vysokém tempu. A s hráči, kteří toho umí opravdu hodně.“

Co ještě vám trenér Kozel před utkáním řekl?

„Abych byl v klidu a hlavně abych hodně mluvil.“

Jaké to je mluvit a dirigovat před sebou mnohem zkušenější hráče, než jste vy sám?

„Hodně nezvyklé. Ale je to povinnost stopera, takže jsem prostě musel. Bylo ale poznat, jak zkušení hráči to jsou, jak vědí, kam se přesně postavit, takže šlo jen o taková ta hesla jako „vlevo“, „vpravo,“ „záda“ a podobně.“

Kdy z vás nervozita spadla?

„Zase mi pomohli spoluhráči. Už v kabině mi hodně pomáhali a když jsem přišel na hřiště, párkrát mi dali balon do nohy, abych si ho osahal a získal víc klidu.“

Na svém místě stopera jste si počínal bez ostychu a brzy se vám podařilo skluzem zablokovat střelu soupeře…

„To si vybavuju. Balon šel do boku, soupeře jsem zakřižoval a stačil jsem ho i zablokovat. Ten moment mi hodně pomohl v získání sebedůvěry.“

Teď jste si tedy zahrál s áčkem, stále ale patříte do kádru týmu U19. A asi už vám někdo připomenul, že nesmíte zpychnout a mít z toho, co se vám povedlo, hlavu v oblacích…

„Ano. Tohle nám připomíná pan trenér Slončík. Je to nejlepší trenér, jakého jsem měl zatím možnost poznat. Skvělý trenér i člověk. Dá se s ním mluvit o čemkoliv, rozebrat, co je potřeba, zároveň je náročný a všichni asi víme, co sám v kariéře dokázal. Vede mě v Baníku už třetím rokem a jsem moc rád, že to tak je. A další člověk, který mi pořád připomíná, abych zůstal pokorný, je můj táta.“

Je na vás přísný?

„V tomhle ohledu ano. Po každém sebemenším úspěchu, který se mi povede, neustále mluví o tom, že na něj mám zapomenout, makat a hlavně pokora! Když někdy v něčem trochu ujedu, hned mě zkrotí. Ale super, že i s ním si vždycky všechno můžu vyříkat. Vyslechne si i můj názor, to je, myslím, důležité.“

Říká se o vás, že jste velmi cílevědomý…

„Teď je mým hlavním cílem dostat se do A-týmu Baníku. A samozřejmě že sním i o tom, že se jednou uplatním i v zahraničí. To je ten dlouhodobý cíl.“