Odcházím jako baníkovec!

Za dva roky v Baníku prošel obrovskou proměnou. Z mladého nejistého gólmana se stal obrovskou oporou týmu. A podobně jako v minulosti Luděk Mikloško, Pavel Srniček, Jan Laštůvka nebo Jiří Pavlenka, také JIŘÍ LETÁČEK teď z Baníku vylétá do velkého gólmanského světa. A celý Baník se svými fanoušky mu v něm přeje úspěch.

Byl jste hodně překvapen, když jste se o zájmu ze strany Getafe dozvěděl?

Řeknu to úplně popravdě, jo? Když sezona skončila, věděl jsem, že se mi podařila. Cítil jsem se v brance dobře, měl jsem dobrý pocit, že mi to šlo, udělali jsme výborný výsledek jako tým, všechno to zapadlo do sebe. Z toho pohledu by mi asi bylo trochu divné, kdyby se po takové sezoně neobjevil aspoň nějaký zájem ze strany jiného a třeba i zahraničního klubu. Ale že ten zájem přijde ze strany klubu z evropských TOP lig a konkrétně ze Španělska, tak o tom se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.

Kdo vám tuto zvěst oznámil první?

Můj manažer. Zavolal mi a začal se mě tak divně vyptávat. Prý jestli umím španělsky a co bych prý řekl dovolené někde na jihu nebo západě Evropy… A mi to najednou došlo. A nechtěl jsem tomu věřit. Absolutně.

Jak vám v první chvíli zarezonovalo jménu klubu, který vás koupil?

Že je Getafe tradiční španělský klub, jsem věděl. Ale kam ho geograficky zařadit, to jsem netušil. A že je Getafe defacto součástí Madridu, jsem zjistil, až když jsem se podíval na mapu.

Jak jste prožíval období, od okamžiku, kdy jste se o zájmu Getafe dověděl, do chvíle, kdy se vše podařilo dojednat?

Od chvíle, kdy mi zavolali, že jednání běží, jsem prožíval něco, co nevím, jak popsat. Spousta radosti, hodně starostí, naděje, že se mi může splnit dětský sen, a samozřejmě obava z toho, že to nedopadne. Deset dnů jsem pořádně nespal. Nešlo to. Pořád se mi všechno honilo hlavou.

Odcházíte z Baníku Ostrava do klubu nejvyšší španělské soutěže. Jaký je tohle signál pro hráče, kteří po něčem takovém také touží?

V první řadě je to signál pro všechny kluky, kteří v Baníku jsou, nebo někdy budou mít šanci do Baníku jít, že Baník je klub, který vás dokáže pro takový přestup připravit. Dříve z Ostravy hráči do velkých klubů odcházeli, stačí si vzpomenout na Milana Baroše nebo Marka Jankulovského, ale bylo jich víc, třeba Luděk Mikloško, nebo Pavel Srniček. Pak přišlo těžké období, ale dneska už je Baník zase klubem, z něhož vede cesta mnohem dál než jen do pražských klubů nebo do Plzně.

Věřil jste tomu, když jste do Baníku přicházel?

Tehdy jsem myslel hlavně na to, že se v Baníku chci chytit a dostat se postupem času do branky. Víte, že ten začátek se mi v Baníku moc nepovedl. Musel jsem se dát dohromady. A pak už jsem své sny začal mít. Ale ještě se chci vrátit k těm signálům pro jiné hráče.

Prosím…

Možná je to jakýsi signál pro každého hráče, který taky sní o tom, že se dostane do velkého klubu, že nikdy neví, kdo ho zrovna sleduje, který klub si ho zrovna oťukává, aniž by to ten hráč věděl. A že si ověřuje nejen to, jak si vede na hřišti během zápasu, ale sleduje třeba i tréninkový proces, přes sociální sítě a nejen přes ně i život a chování úplně mimo hřiště. Zkrátka signál, že se vyplatí chovat se pořád jako profesionál. Dělej vždy vše na 100 procent. Odměna přijde. Dřív, nebo později.

Mluvil jste o tom, že Baník je dnes klubem, z něhož vede cesta do velkých zahraničních klubů. Čím je to podmíněno?

Tréninkovými podmínkami, zázemím, kvalitou trenérů. To vše dnes Baník má. Já můžu jen za všechno poděkovat jak trenérovi Pavlu Hapalovi a jeho asistentům, tak taky speciálně trenérům brankářů Víťovi Baránkovi a Michalu Daňkovi. Práce s nimi měla smysl a posunula mě až do španělské ligy. Hodně mě naučili, hodně mi do další kariéry dali.

Branku Getafe hájí už několik let David Soria a v posledních třech sezonách do ní v lize nikoho jiného nepustil…

Když jsem před dvěma lety přicházel do Baníku, byl jsem v podobné situaci. V Baníku chytal Honza Laštůvka, byl jasnou jedničkou a hodně lidí mě kvůli tomu od přestupu do Baníku odrazovalo. Že prý si nezachytám. Kdybych se toho tehdy bál, ničeho bych nedosáhl. Nečekal jsem, že se do branky dostanu hned, Lašty byl výborný gólman. Ale byl jsem odhodlaný udělat maximum pro to, aby se mi to časem povedlo. Ukázalo se, že to byla správná cesta a do Getafe odcházím se stejným odhodláním. Makat na sobě, být co nejlepší a místo v brance si časem vybojovat.

Kterou svou gólmanskou dovednost musíte zdokonalit především?

Odpověď na tuhle otázku asi zná úplně každý. I vy. Jasně, že je to hra nohama. Španělská liga je známá svou technickou dokonalostí. Mám na čem pracovat, spoléhám na to, že se ve hře nohama ve Španělsku tréninkem posunu jak technicky, tak i takticky. Na druhou stranu, třeba se mi podaří vnést do hry jednoduchost. Co když prostě přijde do španělské ligy gólman, který nebude na nic čekat a rovnou to bez váhání nakopne směrem dopředu? Na to tam nejsou zvyklí. (směje se)

Jak moc jste se za uplynulé dva roky sžil s Ostravou a s Baníkem?

Řeknu to zase úplně popravdě. Ten první půlrok mi v Baníku nevyšel a s tím souviselo i to, že jsem se v Ostravě necítil. Moje myšlenky byly všelijaké a měl jsem pocit, že se mi v Ostravě nelíbí. Nechtěl jsem to ale vzdát, a pak se toho najednou událo hrozně moc. Najednou jsem zjistil, jak je to v Baníku skvělé a jaké je Ostrava fajn místo. O fanoušcích nemluvě. To byl najednou obrovský obrat ve všem. A já jsem si začal najednou všeho v Baníku hrozně moc vážit. Perfektně jsem se cítil na hřišti, mezi klukama v kabině, našel jsem si oblíbená místa ve městě. Teď vím, že budu Baníku pořád fandit. V evropském poháru, v lize, všude. A strašně rád se budu do Ostravy zase vracet. Zpočátku jsem nevěděl, jestli tohle někdy budu moci říct, ale teď to cítím úplně jednoznačně. Odcházím z Ostravy jako naprostý baníkovec. A jsem šťastný, že jsem v tomto klubu mohl být. Ať se Baníku daří!