Milan Baroš: Rozhodnu se do čtrnácti dnů

Zdravotní stav mu neumožnil nastoupit od první minuty. A tak Milan Baroš dlouho prožíval dramatické chvíle jen na lavičce. Do hry se dostal v 74. minutě a byl u toho, když spoluhráč Marek Hlinka dal výsledku definitivní podobu. A nakonec prožíval intenzivní chvíle radosti a úlevy podobně, jako každý, kdo Baníku fandí. Po utkání odpověděl i na otázku, která se týkala jeho možného pokračování kariéry.

Byly to velké nervy. Jak jste zápas prožíval vy?

Věděli jsme, že to budou nervy. Po podzimu jsme měli jedenáct bodů a věděli jsme, že to bude těžké. Mečboly jsme měli už dřív, ale nedotáhli jsme je. Proto nám bylo jasné, že proti Brnu budeme muset vyhrát. Pět nebo deset minut jsme sestupovali, takže křeče v břichu byly. Ale naštěstí to dopadlo jak mělo, nebo jak jsme si všichni přáli.

Znovu přišla smůla při penaltové exekuci…

Penalta není nic jednoduchého, Filous si na ni věřil. Vím, jaké to je. Já ji nedal v Boleslavi, on dneska, to se holt stává. Důležité je, že tým hrál pak za něj a není to tak, že Fillo neproměnil penaltu a Baník padá, ale o tom, že tým pomohl. Filous dře na hřišti, jde příkladem, pomáhá mladým. Myslím, že v příští sezoně bude ještě lepší a produktivnější, protože není jednoduché přijít do Baníku a hned tým táhnout. Je to tady trošku specifičtější. Sžil se s tím a bude produktivnější.

Asi jste měli na střídačce přehled o tom, že Karviná v Jihlavě skórovala, že?

Jo, kluci měli telefony, hned jsme to věděli i když chvilkama nebyl signál. Vypadávalo to. Asi přetížení. Věděli jsme to hned, nebylo to nic příjemného.

Otázka, která musí padnout. Budete pokračovat i v příští sezoně?

Měl jsem dva scénáře. Kdybychom spadli, tak určitě pokračuju. Teď si beru volno, během týdne, čtrnácti dnů si to nechám projít hlavou. Jsme tak domluveni s vedením. Teď by to bylo v emocích. Je to pro mě těžké s tím věkem a bolestmi, co mám. Hlava pořád chce, dokud mám týmu co dát, tak nad tím popřemýšlím. Bude to těžké rozhodování, ale nějak se rozhodnout musím.

Hlavním hlediskem při rozhodování bude zdraví?

Nejhorší jsou svalová zranění, protože vím, že to si tělo začíná říkat stop. S Libercem měl píchlo ve svalu, to je horší než naraženina, s tím se dá hrát. Jakmile začnou svaly praskat, je to horší. Naštěstí to nebylo nic vážného, jen si asi tělo řeklo, že jsem na jaře odehrál dost zápasů a chtělo asi pauzu. Uvidím, jak se domluvím doma s manželkou a s dětmi.

Fanoušci po utkán hlasitě skandovali, abyste ještě jednu sezonu přidal. Jak moc vaše rozhodování ovlivnili?

Kluci to chtěli rozeřvat, já jim říkal, nechtějte, abych tady brečel. Jsou to spíš takové emoce. Je to krásné, je to super, teď nechci nic říkat. Strategie byla jasná, kdybychom spadli, tak pokračuju. Díky bohu, že jsme nespadli. Jestli se rozhodnu dál, tak doufám, že nespadneme příští rok, abych zas nemusel příští rok přemýšlet. Je to krásné, fanouškům patří dík. Sestup by byla tragédie pro tento klub, jsem rád, že jsme to zvládli a zachránili.