Měl jsem na Baník dobré reference

Bez nejmenšího otálení se MATÚŠ KMEŤ, nový hráč Baníku, pustil po podpisu smlouvy do tréninku. Těšil se, měl o Baníku zajímavé reference, znal už i trenéra Romana Skuhravého, byť zatím jen jako soupeře. Do Baníku přestoupil, a tím definitivně ukončil své angažmá v americké Minnesotě United.

Jak se váš přestup z Minnesoty United zrodil?

V Minnesotě jsem byl v pozici, že jsem si mohl hledat nový klub. Dostal jsem kontakt z Baníku, že by měl zájem. Jakmile jsem o Baníku slyšel, bylo to pro mě zajímavé. Baník vnímám jako velký klub, takže to pro mě bylo lákadlo.

Co vás vlastně před dvěma lety přimělo angažmá v MLS vyzkoušet?

Měl jsem tehdy na Slovensku dobrou sezonu. Každý hráč se chce v kariéře posunout a pro mě to byl ten správný čas. Vnímal jsem to jako obrovskou příležitost, taková možnost se každý den nenaskytne. Jsem rád, že jsem ji využil. Nabral jsem zkušenosti. Možno ne tolik herních, ale životních určitě.

Jaký fotbal se v MLS hrál?

Hrál se tam spíš takový méně taktický. Působí tam hodně jihoamerických hráčů, kteří se fotbalem baví. Takže je to možná méně organizované, ale má to též obrovskou kvalitu.

Mezi nejzajímavější angažmá z těch, která máte za sebou, patří určitě hostování v Górniku Zabrze. Jak na ně vzpomínáte?

Velmi dobře. Byl jsem tam jeden rok a cítil jsem se tam velmi dobře. Bylo to vydařené angažmá. Klub s obrovskou základnou fanoušků, se skvělou kulturou. Na to vzpomínám moc rád.

V Górniku jste odehrál přes pětadvacet zápasů…

S tím jsem určitě spokojený. Za rok se tam dá odehrát nějakých dvaatřicet zápasů, já si jich připsal asi šestadvacet. Takže moje herní vytížení bylo slušné. A na to, že to byl můj první rok v tom klubu, jsem se, myslím si, rychle a dobře adaptoval. A myslím, že v mnoha zápasech jsem byl platným hráčem.

Srovnejte pro zajímavost slovenské, polské a americké fotbalové prostředí…

Slovenské je podobné s polským, máme podobnou kulturu. Liší se to samozřejmě v kvalitě a individuální připravenosti hráčů. Amerika je úplně o něčem jiném. Kabina funguje vyloženě na bázi profesionality, nejsou tam žádné vybudované vzájemné vztahy, jako to bývá u nás. V tom byl největší rozdíl.

Co očekáváte od českého prostředí, a konkrétně od toho baníkovského?

Něco podobného jako na Slovensku nebo v Polsku. Baník je velký klub, ale co jsem tak slyšel, je tady zdravá kabina, takže se na to, až kluky poznám a zjistím o fungování Baníku více, moc těším.

Slovenskou ligu jste hrál i v době, kdy v ní trenérsky působil Roman Skuhravý, nynější trenér Baníku. Nepotkali jste se v jednom týmu, nicméně jako soupeři ano. Jak jste jej a jeho práci vnímal?

Měl v té době na Slovensku velmi dobrou pověst. Dovedl Podbrezovou k velmi dobrým výsledkům. A nebylo to u něj jen o těch výsledcích, Podbrezová hrála pod jeho vedením velmi zajímavý fotbal. Takže vnímám ho jako trenéra se svou vizí, který si jde za svým. A to byla taky jedna z věcí, která mě přivedla k rozhodnutí do Baníku jít.

Dokázal byste fotbal, který tehdy Podbrezová pod trenérem Skuhravým hrála, blíže charakterizovat?

Hráli rychle, ofenzivně. V ofenzivě tam bylo hodně aktivity. Byla v tom agresivita, po ztrátě míče okamžitá snaha co nejrychleji ho zase získat. Pro diváka opravdu zajímavý fotbal.

Co mohou fanoušci Baníku očekávat od vás?

Těžko říct. Co můžu zaručit, je to, že každou minutu, po kterou budu na hřišti, ze sebe vydám maximum. To je vlastnost, která mě asi nejvíc charakterizuje. Snažím se odmakat pro tým nejvíc, co můžu.

Slovenští fotbalisté zanechali v minulosti a zanechávají i nadále v Baníku výraznou stopu. Mezi ty nejvýraznější patřil v nedávné minulosti Tomáš Rigo, v současném týmu udělal v minulé sezoně velký progres Artur Musák. Dostal jste od nich nějaké reference o Baníku?

Bavil jsem se s Tomášem Rigem. Jakmile slyším Baník, hned si vzpomenu na něj. Známe se ze střední školy. On je sice mladší, ale známe se dobře. Hned jsem si od něj vyžádal nějaké informace, byl jsem v kontaktu i s Filipem Blažkem, který tu hrával. A informace jsem dostal velmi dobré. Asi proto tu dnes jsem. Velmi se na tuto výzvu těším.

Co vám více sedí? Pozice pravého beka? Nebo křídla? Nebo jiná?

Na tuto otázku vždy odpovídám tak, že nejlépe se cítím na hřišti. A když tam jsem, dané pozici se přizpůsobím a snažím se odevzdat maximum. Kde mě bude trenér potřebovat, tam budu hrát. Ano, nejvíce jsem toho odehrál na pravé straně, tam se cítím asi nejlépe. Celý život jsem hrál na křídle a najednou přišel trenér, který měl postavil na pravou obranu. A cítil jsem se tam fajn. Takže možná je nějaká pozice, na které se budu cítit ještě lépe, až mě tam trenér postaví.