Matěj Šín: Jsem rád, že čísla přibývají

Když v 69. minutě utkání Baníku v Olomouci opouštěl hřiště, celá tribuna Sever skandovala jeho jméno. "Matěj Šín!! Matěj Šín!!" znělo plným olomouckým stadionem. Záložník Baníku, který se dvěma vstřelenými góly zásadně podílel na zisku bodu za remízu 2:2, jim cestou zatleskal. A ještě jednou jim tak od lavičky vděčně zamával. Zažil toho v utkání dost a není divu, že byl po jeho skončení plný dojmů.

V utkání jste vstřelil dva góly, trenér Hapal zmínil, že jste klidně mohl dát hattrick. Jak jste se v utkání cítil?

Upřímně? Cítil jsem se strašně. Ten čas, ve kterém se hrálo, čtrnáct třicet, to je opravdu za trest v takové výhni se pohybovat. Ale za góly jsem byl rád. I za to, že ta čísla teď přibývají. Snad to bude přibývat i nadále.

V týdnu v Karviné jste nehrál, měl jste prý horečky...

Ano, přes týden jsem asi dva dny proležel, měl jsem takovou menší virózu. V prvním poločase mi proto trvalo, než jsem se trochu rozběhal. Byl jsem hodně v laktátu. Ve druhém poločase jsem se do toho dostal, ale i ta viróza asi pomohla k tomu, že ke konci jsem už odpadl.

Přesto jste vstřelil dva góly. Jak se zrodily?

U prvního gólu si pamatuju, že Tanky krásně odtáhl jejich hráče od první tyče.  Jury mi to krásně poslal a co bylo důležité, že jsem se odpoutal od hráče, který mě bránil. Už nevím, kdo to byl. Jenom tak instinktivně jsem se položil na přední tyč a krásně to tam padlo. 

Nečekal jste, že ještě dojde k vašemu souboji s gólmanem Stoppenem, který nakonec zůstal na čáře?

Trošku ano. Trochu jsem čekal, že do mě ještě někdo naletí a překvapilo mě, že nakonec ne.

A druhý gól? 

To byla kombinace s Ewem, kdy jsme to krásně natajmovali, on mi to dal pod sebe, já to zkusil propálit na zadní tyč a vyšlo to krásně o tyčku. Jen škoda, že dlouho trvalo, než ten gól uznali. To pak tu prvotní gólovou radost trochu kazí.

Měl jste obavy, že gól nebude platit?

Věřil jsem, že gól bude platit. Jednak mi sám Ewe říkal, že v ofsajdu nebyl, a jednak nám i během toho čekání rozhodčí pošeptal, že by ten gól měl platit. Oni tam spíše hledali nějaký faul po cestě toho gólu. Což jsem nechápal. Když jsem si to tak vybavoval, žádný faul tam nebyl. Spíš jsem si myslel, že jenom hledají něco, aby nám ten gól neuznali. Trvalo to zbytečně dlouho.

Ještě než jste poprvé skóroval, měl jste po přihrávce Abdullahi Tanka jednu obří šanci...

No jo... S Tadem Stoppenem se známe a když jsem o tom pak přemýšlel, měl jsem to prostě jen uklidit na přední tyč. A já to hloupě navalil do něj. Propříště už se polepším.

Jaké pocity ve vás po utkání převládaly? Radost ze dvou gólů, nebo spíš mrzení z toho, že zápas skončil jen remízou?

Rozhodně zklamání. Zklamání z toho, že je to jen remíza, protože jsme sahali po vítězství. Asi to tak ale mělo být. 

Zatrnulo vám, když Jakub Markovič v samém závěru konečky prstů skvěle na tyč vytěsnil Vodhánělovu bombu? 

Měl tam tak čtyři situace, kdy si to navedl na levačku. Pořád si to na tu levačku naváděl, nevím, proč to už někdo nepřečetl. I to břevno, které zavánělo gólem, vzniklo z podobné situace.

Nicméně Baník v Olomouci potvrdil, že na Andrově stadionu v posledních letech neprohrává...

Jsem rád, že série neproher trvá, ale škoda, že to nebylo vítězství.