Luboš Kozel: Ve druhé půli už nás Baník přejel

Možná si na to utkání vzpomínáte. Možná jste si je prožili až tuto sobotu v rámci naší facebookové retrovzpomínky na duel s Viktorií Plzeň ze srpna roku 2003, který jsme fanouškům nabídli místo reálného zápasu s Viktorií, který se měl tuto sobotu hrát. Jedním z přímých aktérů onoho utkání, jež se hrálo před téměř sedmnácti lety byl... Ano, uhodli jste. Současný trenér Baníku Luboš Kozel. Jeho hráčská kariéra už se tehdy chýlila ke svému, trochu předčasnému konci. Zdraví mu neumožnilo pokračovat dál. A angažmá v Plzni bylo jeho posledním. Byl tedy u toho, když Baník 30. srpna 2003 porazil Viktorii 2:0...

Trenére, zůstaly vám z tohoto utkání nějaké vzpomínky?

Nějaké ano, ale přece jen, když jste mi avizovali, že se mě na to budete ptát, trochu jsem si je oživil a nahlédl jsem do svých poznámek a výstřižků, které z té doby mám. A pak už jsem si to hned začal vybavovat lépe. Plné Bazaly, náš celkem slušný první poločas, ve kterém jsme Baník dokázali udržet, gól, který nám vstřelil Zdeněk Pospěch těsně před přestávkou, a pak druhý poločas, ve kterém už nás domácí přejeli. Zvláště, když jsme dostali dvě červené karty. Pro mě už to byl jeden z posledních zápasů vůbec. Zdravotní problémy už mi nedovolily pokračovat jako hráči, takže jsem po podzimu skončil a na jaře jsem nastoupil ve Slavii jako asistent u B-týmu.

Zmínil jste plné Bazaly. V tomto utkání, které se hrálo v 6. kole, ještě nebyly tak plné jak od následujícího domácího zápasu až po zbytek sezony, kdy byly vyprodané. Na Plzeň tehdy přišlo "jen" 12 254 diváků. Jak se v té době soupeřům s vědomím, jaké peklo je na Bazalech čeká, do Ostravy cestovalo?

Správně jste řekl, že tehdy bylo "jen" přes dvanáct tisíc diváků. Tu obrovskou euforii, kdyby byly Bazaly beznadějné vyprodané už několik dnů před zápasem, jsem už jako hráč nezažil. Ale i těch dvanáct tisíc diváků bylo tehdy dost a já si nemyslím, že by tehdy soupeři jezdili do Ostravy se strachem, co s nimi ta úžasné atmosféra udělá. Na tohle se každý hráč těší. Každý si chce někdy zahrát v atmosféře, jaká tehdy na Bazalech pak už zápas co zápas panovala, i když zároveň ví, že ta síla fanoušků obrovsky pomůže domácímu týmu. Myslím si, že nikoho nebaví, když vyjíždí někam na zápas a ví, že tam přijde tisícovka lidí. I když to zas naopak může být pro ten hostující tým výhodou. Takovou výhodu si asi žádný hráč nepřeje. Naopak, přeje si zažít to, co se tehdy dělo na Bazalech.

Jak vzpomínáte na tým Baníku, který v sezoně 2003/04 s předstihem vybojoval mistrovský titul?

Byl tehdy perfektně složený. Hráli v něm hráči, kteří byli na vrcholech své kariéry a stejně tak i kluci, kteří tu kariéru teprve startovali a pak ji měli úžasnou. Pamatuju si na Radka Slončíka, se kterým jsem byl předtím na angažmá v maďarské Ujpesti, kde jsme se spřátelili. Vrátil se tehdy do Baníku a moc mu pomohl. Byl tam Radek Látal, pro kterého to byl skvělý vrchol po tom všem, co už měl za sebou. Kluci jako Honza Laštůvka, Mario Lička, nebo třeba Zdeněk Pospěch, který pak hrál v Dánsku a uspěl i v Bundeslize, to byli v té době hráči s vynikající budoucností. A mohl bych jmenovat dál, René Bolf, Marek Heinz, Martin Čížek, prostě co jméno, to vynikající hráč.

Kterého z nich si dnes zpětně vybavujete jako největší postavu tehdejšího baníkovského týmu?

Když nad tím tak zapřemýšlím, tak se mi jako nejvýraznější postava zpětně vybaví Marek Heinz. On a Miroslav Matušovič, to byla tehdy hrozně silná dvojka. Marek Heinz dal tehdy spoustu gólů a prožil vynikající sezonu. On je pro mě při tom vzpomínání takovým největším symbolem toho týmu, který ten titul vybojoval. Ale už jsem říkal, těch osobností tam bylo opravdu hodně.

Když se ještě vrátíme k tomu sedmnáct let starému duelu Baníku s Plzní, vybavíte si, že proti vám tehdy chytal Jan Laštůvka, tedy hráč současného týmu Baníku, jemuž velíte?

Vím, že tehdy v Baníku chytal, ale kdybych řekl, že si ho pamatuju z toho zápasu, to bych nemluvil pravdu. Zjistil jsem to, až když jsem zpětně našel sestavy, ve kterých tehdy oba týmy nastupovaly. Ale ono je celkem logické, že si ho z toho zápasu nepamatuju. My jsme ho tehdy nedokázali příliš zaměstnat...

Mezi aktéry zápasu ze srpna roku 2003 najdete ještě jedno jméno, které je ve vztahu k dnešku vcelku zajímavé...

Asi myslíte Vencu Procházku, který tehdy za Plzeň hrál, že? Na ty jeho začátky si pamatuju docela dobře. Hrál tehdy v záloze a na to, jak byl mladý, se s tím vyrovnával velmi dobře. Totéž platilo ve stejné době o Davidu Limberském nebo třeba Petru Knakalovi, kterému bylo tehdy dvacet let. Všichni tři v tom utkání nastoupili, všichni byli velmi mladí a všichni měli už tehdy zajímavou výkonnost. I když David Limberský tehdy ten zápas nedohrál, protože dostal červenou. Ale on a Venca Procházka pak prožili a dosud prožívají velmi zajímavou zajímavou a bohatou kariéru.