L. Moravčík: Celtic? Baník si vybral skvěle!

Ve své době patřil mezi největší hvězdy československého fotbalu. Později se prosadil ve francouzské lize, zahrál si i v Německu, pak ale prožil čtyři úžasné roky v Celtiku. LUBOMÍR MORAVČÍK, jehož fanoušci Celtiku zvolili za člena klubové Síně slávy, říká: Baník si pro oslavy vybral skvělého soupeře!

Baník si v červenci zahraje výroční zápas se Celtikem. Na co se podle vás mohou těšit?

Na velký světový fotbalový klub. Řeknu to to takto. Liverpool nebo Manchester jsou dnes asi fotbalově dál a jsou ve světě známější, ale pokud jde o věhlas nebo popularitu na Ostrovech, myslím, že Celtic se nejen těmto klubům může směle rovnat. Celtic je zázrak. Kdysi dávno, v roce 1887, ho založili irští přistěhovalci, dnes je to obrovský skotský klub s fanoušky, kteří s ním po tisícovkách jezdí po celé Evropě a jejich život se odvíjí podle toho, kde a kdy Celtic zrovna hraje. Myslím, že Baník si pro svůj výroční zápas vybral skvělého soupeře.

Kolik fanoušků Celticu podle vás přijede do Ostravy?

Nedivil bych se, kdyby to šlo do tisícovek. Třeba aspoň dva tisíce. Když hraje Celtic evropské poháry a hraje venku, obvykle jich za mužstvem přiletí kolem deseti tisíc. Ale i kdyby na přátelský zápas do Ostravy přicestovalo jen dva tisíce fanoušků, radím, nenechte si to ujít. I když vím, že v Ostravě se fotbalu taky hodně fandí, ta atmosféra, kterou umí vytvořit ostrovní fanoušci, to je něco nenapodobitelného.

Vy jste v Celtiku hrával v letech 1998 – 2002. S klubem jste ale stále v kontaktu. Jak se Celtic od té doby změnil?

Změnil se tak, jak se od té doby změnil fotbal všude na světě. Hodně se zlepšila infrastruktura. Když jsem tam působil já, jezdili jsme na trénink kilometr autem. To dnes absolutně nepřichází v úvahu. Změnili se také lidé v klubu. Z těch, kteří tam působí dnes, už skoro nikoho neznám. Ale nezměnil se stadion a nezměnilo se ani to, že těch 65 tisíc míst na něm je neustále vyprodaných. Skotští fanoušci obecně fotbal milují. Vždyť Glasgow je město, kde jsou tři fotbalové stadiony s kapacitou minimálně 50 tisíc diváků. To mluví za všechno.

V Celtiku jste působil čtyři roky. To není málo, ale přece jen, nebylo pro vás překvapením, když vás fanoušci vybrali do klubové Síně slávy?

A zvláště když si vzpomenu, jak všichni reagovali, když jsem tam přicházel. Bylo mi už 33 let. Ale mi se tam prostě dařilo. Byl jsem typ hráče, který tam v té době scházel a já to místo přesně vyplnil. Byl jsem technický hráč, levou jsem hrál stejně jako pravou, takže nikdo pořádně nevěděl, jestli jsem pravák nebo levák. A takového hráče tehdy fanoušci Celtiku chtěli vidět, v tom mi doba přála. Navíc jsme vyhráli dva tituly, dva ligové poháry, skotský pohár, takže to bylo úspěšné období.

Ještě než jste vyrazil za fotbalem do zahraničí, hrával jste tehdejší federální ligu v dresu Nitry. Jak vzpomínáte na zápasy s Baníkem?

Možná vás překvapím, ale já mám Baník v paměti ještě z doby mnohem dřívější. Jako kluk jsem obdivoval to mužstvo z éry Gusty Antalíka, které vyhrávalo tituly, porazilo Bayern v evropských pohárech, to bylo hodně slavné mužstvo a v televizi jsem se na to vždycky díval. Když jsem později proti Baníku hrál, musím říct, že moc často jsem se z úspěchů neradoval. Myslím, že na Bazalech jsem s Nitrou nezískal snad ani bod. A dost často nás Baník školil i u nás v Nitře. Ale možná vaše fanoušky potěší, jsme si občas zgustli na Spartě. Na tu jsme se vytáhnout uměli, na Baník moc ne.

Baník vás na výroční utkání proti Celtiku pozval. Přijedete se podívat?

Pokud všechno klapne, moc rád. Protože si myslím, že to bude jeden velký zážitek. Moc si toho pozvání od Baníku vážím.

foto: www.celticfc.com