Josef Dvorník: Trenér musí pracovat jako hráči

​V Baníku strávil nejkrásnější fotbalová léta svého života. Na Bazalech se řemeslu vyučil, zažil zde i mistrovskou euforii, kromě titulu mu patří také podíl na zisku domácího poháru v roce 2005. Pak Bazaly na dlouhých osmnáct let opustil. Letos v létě se JOSEF DVORNÍK do Baníku znovu vrátil a zase se mu daří. V roli hlavního trenéra B-týmu si nyní, byť ve vší skromnosti, užívá aktuálního prvního místa v MSFL…

Pamatujete? Když Baník vstupoval do sezony 2003/04, aniž by tušil, jak slavně skončí, byl už stoper Josef Dvorník pevnou součástí týmu trenéra Františka Komňackého. Do 12. kola. Pak přišlo velmi vážné zranění kolene a pro Josefa Dvorníka předčasný konec sezony, která nakonec skončila titulem. Ačkoliv tehdy neodehrál ani polovinu zápasů sezony, snad nikdo by si nedovolil mu podíl na titulu odepřít…

Josef Dvorník je typem pracanta. Býval takový jako hráč, je takový i jako trenér. Ostatně i v Baníku si musel před více než dvaceti lety cestu do prvoligové sestavy tvrdě odpracovat. 

„Přišel jsem do Ostravy v devatenácti letech ze Zlína. Ale do béčka. A pocítil jsem tvrdost zdejšího prostředí. V Baníku bylo tehdy hodně místních hráčů a nám, co jsme přišli zvenčí, to dávali zdejší borci dost jasně pocítit. Nebylo to pro mě lehké období, ale makal jsem na sobě a možná mě ty drsné podmínky nakonec natolik zocelily, že jsem se do áčka nakonec dostal a chytil jsem se,“ vzpomíná dnes Josef Dvorník na své první roky v Baníku.

Má se za to, že jeho prvoligovým debutem bylo utkání Baníku v Českých Budějovicích z října roku 1999, kdy mu bylo jedenadvacet let. Omyl. Vůbec poprvé a na dlouho také naposled si první ligu zahrál ještě ve zlínském dresu v říjnu roku 1995! Bylo mu sedmnáct let, když jej Verner Lička, tehdy zlínský trenér, postavil na poslední dvě minuty zápasu, shodou okolností také proti Českým Budějovicím. 

Je zajímavé, jak právě České Budějovice do osobních statistik Josefa Dvorníka osudově zasahovaly. Odbyl si proti nim svou životní ligovou premiéru ve Zlíně, pak také první ligový zápas v dresu Baníku. A také svůj jediný gól, z něhož se během svých 101 ligových zápasů za Baník radoval, vstřelil Josef Dvorník…ano, také Českým Budějovicím…

„Na střílení gólů jsem nikdy nebyl,“ říká dnes s úsměvem pětačtyřicetiletý trenér, jenž se po skončení kariéry začal věnovat trenéřině. Nejdřív jako asistent v Opavě, pak jako pravá ruka Radima Kučery v Teplicích, a nakonec znovu v Opavě v roli šéftrenéra mládeže. Tam jej zastihla nabídka Baníku. „Když se mi pan Mikloško ozval s tím, jestli bych nechtěl zkusit pracovat v Baníku, příliš jsem neváhal. Být hlavním trenérem, navíc v takovém klubu, to je pro mě zatím nejvíc, i když někdo může namítnout, že je to jen béčko a MSFL. Ale vždyť je to tým, ze kterého by měli odcházet hotoví hráči do profesionálního fotbalu a ideálně právě do A-týmu Baníku. To je pro trenéra skvělá pracovní šance,“ říká Josef Dvorník dnes.

Jeho trenérské krédo? „Trenér, který chce, aby hráči odváděli maximum, musí sám odvádět stejné penzum práce. Musíte mít každý trénink promyšlený. Do puntíku. Hráč je chytrý a pozná, když trenér není připraven. Ne vždycky hráč s tím, co zrovna trénujeme souhlasí. A někdy se i ozve. Ale pokud víte, proč to a to cvičení děláte, pokud jste o tom přemýšlel, máte argument a umíte to hráči vysvětlit. On vycítí, že jste se poctivě připravil a akceptuje, když totéž chcete po něm,“ míní někdejší vynikající stoper.

Se svým týmem je v této chvíli na čele MSFL. „Nemá cenu to jakkoliv hodnotit, je odehráno osm kol. To je čtvrtina sezony,“ odmítá Josef Dvorník podléhat euforii. „Je důležité, že se nám podařilo dát v létě mužstvo dohromady a naladit kluky tak, že chtějí být úspěšní. Pro mě je ale mnohem důležitější, že tým pracuje. Že když áčko vezme nějakého hráče z rezervy do tréninku, ten kluk je na to připravený, trénink áčka zvládne a nebortí ho,“ konstatuje Josef Dvorník, jenž si pochvaluje komunikaci a spolupráci s Pavlem Hapalem.

„A stejně tak je důležité, že když do béčka přijde hráč s ambicemi hrát za A-tým, pracuje u nás tak, že i tady zaznamená progres. Jako třeba Sam Grygar. Určitě se chtěl stát pevnou součástí A-týmu. Šel ale hrát k nám. Vzal to se vší vážností a když pak byl nominován do reprezentační dvacítky, odehrál v ní velmi dobré zápasy. A to je věc možná ještě důležitější než fakt, jestli jsme momentálně první, nebo druzí,“ stojí si za svým trenér baníkovské juniorky.

S jakým výsledkem bude na konci sezony spokojen? „Asi nejvíc budu spokojen s tím, když se nám podaří posunout nějakého hráče do ligového áčka. Netvrdím, že se to může podařit polovině týmu, to asi ne. Ale určitě v týmu hráče, kteří na to mají, vidíme,“ uzavírá Josef Dvorník.