Jiří Neček: Hned jsem věděl, že do Baníku půjdu

Do Baníku Ostrava se vrátil po deseti letech. Naposledy na Bazalech působil před deseti lety, tehdy jako asistent Radoslava Látala, po jehož boku strávil kus trenérské kariéry. Nyní se JIŘÍ NEČEK do Baníku vrátil a jeho šéfem je Pavel Hapal. Také jeho Jiří Neček velice dobře zná.

Jak dlouho jste o nabídce stát se asistentem Pavla Hapala v Baníku přemýšlel?

Bylo to hrozně rychlé. Narovinu, Baník se neodmítá. Pavel mi zavolal a byla to rychlovka. Druhý den jsme se domluvili. Já věděl hned, že do Baníku půjdu.

Když jste pak s Pavlem Hapalem k týmu nastoupili a utvořili jste i s Davidem Oulehlou a dalšími kolegy nový realizák Baníku, co jste si o mužstvu, které jste převzali, myslel?

Tohle je pro mě těžké téma, protože Pavel Vrba je trenér, kterého velice uznávám. Nechci a vlastně ani nemůžu se vracet k tomu, co tady bylo předtím, než jsme k mužstvu nastoupili. Nebyli jsme u toho. To, že člověk nastupuje k mužstvu, od kterého předtím někoho jiného vyhodili, je vždycky v určitém ohledu nepříjemné, zvláště když se jedná o někoho, s kým se přátelíte. Což Pavel Vrba je. I když Karel Brückner v Olomouci vždycky říkával, že dokud tě třikrát nevyhodí, nejsi trenér. Ale je fakt, že jsme si s Pavlem Hapalem při nástupu do Baníku říkali, co je tou brzdou, která brání mužstvu hrát na úrovni, na jakou podle nás má? Nakonec ale Pavel Hapal řekl, že nebudeme rozebírat, co bylo předtím. Jdeme a začneme dělat naše věci.

Máte za sebou tři zápasy. Vítězství nad Slováckem a ve Velvarech a porážku v Plzni, ovšem po výkonu, o němž se dodnes mluví…

Výsledek z Plzně nás mrzí, protože kluci hráli dobře a mohlo to opravdu dopadnout jinak. Mluvil jsem po tom utkání s Rendou Dedičem, a on sám říkal, že ve druhém poločase, když jsme dali na 2:1, že jsme je drtili. A že měli strach o výsledek. Druhý den v Mladé Boleslavi jsme potkali Pavla Horvátha, a ten taky říkal, že tohle od nás vůbec nečekali, že jsme hráli výborně. Bohužel body z Plzně nemáme a své důvody to určitě má. Myslím si ale, že nám hodně pomohlo, že jsme zůstali po utkání ve Velvarech všichni spolu, měli jsme dost prostoru k tomu si povídat, v klidu trénovat, nechat hlavy odreagovat. To nám přišlo v této době akorát vhod. Vyplatilo se to aspoň v podobě toho výkonu a může se to přenést i do zápasu s Boleslaví. Což pevně věřím, že se taky stane.

Máte v realizačním týmu s druhým asistentem Davidem Oulehlou stejný pohled na fotbal? A co je vlastně lepší? Mít stejný pohled na fotbal, nebo mít různé názory, vzájemně je diskutovat a třeba se i pohádat?

Já to řeknu jinak. Důležité je se respektovat. Při těch debatách probíráme hodně věcí. Hodně se před utkáním věnujeme soupeři. A snažíme se to nastavit tak, aby se hrálo podle nás, abychom soupeře dostali do úzkých. Zaměřujeme se na řadu detailů. Nejde o to se hádat. Jde o to dát Pavlovi všechny možné podněty a co nejlepší servis, aby se mohl co nejlépe rozhodnout. Já jsem moc rád, že v týmu David Oulehla zůstal, mám pocit, že to funguje. Myslím, že už v utkání se Slováckem bylo vidět, že jsme něco změnili. Nebyl to žádný velký skok dopředu, to neříkám, nějaký posun jsme ale, myslím si, udělali. A když se tohle podaří, tým to taky cítí, víc tomu věří a víc věří sám sobě. A to je dobrý předpoklad pro další práci, protože té je před námi ještě hodně.

O čem se v trenérské kabině debatuje před běžným tréninkem?

Před každým tréninkem si rozdělíme úkoly. Každý z nás se na něco zaměří a více toho i ve spolupráci s kondičním trenérem uhlídáme. Dříve, když jste byl na hřišti ve dvou, hlavní trenér a asistent, spoustu věcí jste prostě nemohl stihnout odpozorovat. Když jdeme na hřiště, David Oulehla, kondiční trenér a já, všichni tři víme, co je našim úkolem, co budeme sledovat a hlídat. A Pavel má prostor na to, aby sledoval hráče, jak vypadají herně. A dává hráčům zpětnou vazbu, co dělají dobře, co ne. Tohle působení trenéra na hráče, tato komunikace, to je podle mého moc důležité. My asistenti musíme Pavlovi ten prostor pro tu komunikaci vytvořit.

Pod trenérem Pavlem Hapalem jste několikrát působil i v minulosti. Mnoho let jste ale strávil, ostatně i v Baníku, po boku jeho velkého kamaráda Radoslava Látala. Je to velký rozdíl?

Oba jsou jiní, to dobře víte. Radek je impulzivní. Člověk musel někdy přemýšlet, jak mu některé věci podat a někdy jsme se i pohádali. Jo, občas jsme si vynadali. Ale to je asi součástí práce s Radkem. On je to hrozně poctivý člověk. To, čeho dosáhl, si sám vydřel, byl k sobě hrozně náročný, ale stejný přístup by nejradši viděl u každého hráče. A nejen hráče. Proto někdy narazil, třeba i u vedení klubu. Ale já jsem s ním vždycky pracoval rád. Je takový, jaký je, já to věděl, ale když víte, že to všechno pramení z jeho touze po poctivosti, pak ho takového brát musíte. Pavel Hapal je jiný. Mnohem větší diplomat. K hráčům přistupuje jinak. Citlivěji. Dovede je stmelit, ale aby to nevyznělo špatně vůči Radkovi. On prostě věří, že mužstvo stmelí úspěch a k úspěchu se musí dojít poctivou dřinou. Pavel je povahou mírnější, i když jeho nároky jsou taky velké. Radek chce mužstvo nakopnout tím, že to v šatně vyblázní, Pavel volí mírnější přístup, každý z nich je jiný a oba toho hodně dokázali a oba moc respektuju.

Vy sám jste působil i jako mládežnický trenér. To je pro realizační tým, v němž působíte, také přidaná hodnota, že?

Věřím, že ano. Mladé hráče se snažím prosazovat. A myslím si, že tím jsem Radka, ale i Pavla vždy dokázal doplnit. Oni mládež nikdy netrénovali a mají na mladé hráče logicky trochu jiný náhled než já. V Opavě jsme s Pavlem Hapalem kdysi vytáhli třeba Libora Kozáka. V Olomouci s Radkem zase Kryštofa Daňka, který je už dnes ve Spartě. V Baníku jsme teď vytáhli Patrika Měkotu a budeme rádi, když budou další mladí kluci přibývat. A to je mimochodem věc, která se mi v Baníku moc líbí. Že když se jdeme podívat na dorost, abychom nějaké hráče sledovali, potkáváme tam spoustu bývalých hráčů Baníku. I ty, kteří v klubu nepracují. Zajímají se, jdou se podívat, žijí s klubem. A to jsem jinde nezažil a myslím, že tohle není v jiných klubech úplně zvykem. V Baníku tohle funguje a mi se to hrozně líbí.