Jiří Letáček: Stáhl jsem si první míč a získal klid

Ve svých čtyřiadvaceti letech si prožil svou ligovou premiéru v dresu Baníku. Trenér Pavel Hapal jej postavil do branky pro utkání s Libercem a JIŘÍ LETÁČEK svou roli zvládl. Působil jistým dojmem a udržel čisté konto. I když jak říká, vyměnil by je za vítězství 2:1...

Do branky Baníku jste nastoupil za nelehké situace. Věděl jste, že si v podstatě nesmíte dovolit inkasovat, protože v této fázi jde zkrátka v každém utkání o hodně… Takže jak těžká premiéra to pro vás byla?

Nebylo snadné se na to připravit. Hlavně se správně nastavit v hlavě. Věděl jsem, že budu chytat doma před fanoušky a za situace, která teď prostě není nejlepší. Nesměli jsme ztratit, potřebovali jsme ideálně vyhrát. To se bohužel nepovedlo, ale myslím, že se máme, pokud jde o výkon, od čeho odrazit do dalšího zápasu na Slovácku. Teď se musíme soustředit vždy na každý další zápas a věřit, že se k nám příště přikloní i štěstí, protože v tom utkání s Libercem podle mého názoru chybělo právě už jenom to štěstí.

Vraťme se nicméně k vašemu výkonu. Působil jste jistým dojmem, jak moc vám pomohl první zákrok?

Když soupeř už ve dvacáté vteřině zahrával první roh, říkal jsem si, to je super začátek. Ale přišel druhý roh, který jsem si stáhnul pro sebe, a tím jsem získal takový ten klid do rukou a do těla a pocit, že by to mohlo být dobré.

Chytil jste několik střel z relativně menší vzdálenosti, kdy vám pomohlo i správné postavení. Stál jste přesně tam, kam liberečtí střelci z dobrých pozic pálili…

Brankář potřebuje, aby se mu sešlo všechno. Někdy vás to prostě trefí, protože opravdu stojíte tam, kde zrovna stát máte, a není z toho složitý zákrok. Na druhou stranu, kdyby tam člověk v tu chvíli nestál, může to dopadnout bůhvíjak. I takový zákrok vám v tom utkání pomůže.

Parádní zákrok jste předvedl proti Valentově střele…

Složitost téhle situace spočívala v tom, že ta střela šla snad z hranice šestnáctky. Valenta si to navíc připravil, sedlo mu to. Naštěstí to ale nešlo až tolik k tyči, spíš jen pod břevno, takže jsem na ni dosáhl. V tu chvíli jsem si řekl, že jsme přežili snad nejtěžší okamžik a teď toho góla dáme. A mohli jsme, stačilo mít trochu méně smůly.

Velmi jistě jste působil i při vybíhání…

Snad to tak bylo. Snažil jsem se najít si vždycky ten správný okamžik a taky místo v malém vápně, kde budu mít pro vyběhnutí dost prostoru. Šel jsem do toho, jen když jsem si byl stoprocentně jistý, že se k míči dostanu.

Krátce po půli vám přistál na břevně liberecký centr. Zdálo se, že se vám míč ztratil ve slunci, které už bylo hodně nízko…

Máte pravdu. Viděl jsem hráče, jak si připravuje míč na centr a v okamžiku, kdy do něj kopnul, viděl jsem míč jen do prvního mrknutí, a pak se mi ztratil ve slunci. Vůbec jsem v tu chvíli neviděl, kde balon je, ale podle toho, jak jsem si tu trajektorii vyhodnotil, jsem nabyl dojmu, že letí za.

V první fázi to tak vypadalo, pak se ale míč začal stáčet a nakonec spadl na břevno…

Možná při mně v té chvíli stály i hvězdy, ale bylo to zároveň varování pro nás všechny, že je třeba zase přepnout, protože to bylo chvilku po nástupu do druhého poločasu a my jsme v jeho prvních minutách byli takoví trošku vlažní. Ale tenhle okamžik nás probudil a zase začaly přicházet šance.

Jak jste si vyhověl se spoluhráči při rozehrávce?

Musím pochválit oba stopery, krajní beky i Kalyho, že jsem vždycky měl nabídku a měl jsem to komu bezpečně dát. Ve chvíli, kdy jsem nebyl přesvědčený o tom, že hráč, kterému bych rozehrál, nebude pod okamžitým tlakem soupeře, zvolil jsem jednoduchý nákop dopředu na Tijiho. Ten v tomhle směru odehrál určitě velmi slušný zápas, balon dokázal prodlužovat dopředu, hodně toho uhrál.

Udržel jste čisté konto, jak důležité to je pro případný další start v brance Baníku?

Pro sebevědomí brankáře to určitě důležité je, ale mnohem raději bych vyhrál třeba 2:1.