FIlip Kubala se po padesáti týdnech vrátil v dresu Baníku na hřiště. Bez dvou týdnů je to rok, co si v pohárovém utkání s Legií Varšava vážně poranil koleno a absolvoval plastiku předního zkříženého vazu.
Jak se vám hrálo po takové dlouhé době?
Tak věděl jsem, že po těch těžkých trénincích, co máme v přípravě, to bude o hlavě. Poprat se i s tou únavou, ale moc jsem se těšil, takže jsem si to užil. I když práce je pořád hodně.
Přemýšlí hráč po tak vážném zranění v těch prvních soubojích trochu jinak než dříve?
Musím říct, že jsem na to úplně nemyslel. A já se fakt v tom tréninku cítil dobře. S trenérem byl nějaký plán, nějak jsme si to řekli, kdy do toho zápasu půjdu. Nastavili jsme na to hlavu a zatím musím říct, že, že ani jsem na to nemyslel, že do nějakého souboje nepůjdu. Samozřejmě nepřišel asi žádný takový extra šprajc, to všechno přijde v těch dalších zápasech. Musím říct, že to bylo fajn.
Jak jste prožíval dlouhou rekonvalescenci?
Tak během těch dvanácti měsíců člověk přemýšlí asi nad vším. Přemýšlí a ze začátku po operaci, to je takový stav, že člověk si asi ani nedokáže představit, že se zpátky vrátí. Měl jsem to během té cesty hodněkrát. Koukal jsem na kluky, jak běhají, já jsem si říkal, že to snad nikdy nebudu moct znovu udělat. Ale v té hlavě byla jediná motivace, jediný cíl se zase vrátit a vrátit se připravenější než předtím, abych všem těmhle věcem mohl předejít.
Máte představu, kolik času potrvá, než získáte stoprocentní herní jistotu jako dříve?
Tak určitě to nějaký čas potrvá. I kluci mi v tom pomáhají, za to jsem hrozně rád. A doufám, že to bude co nejdřív. Nedokážu asi říct, jak dlouho, ale potřebuju herní praxi, potřebuju hrát, potřebuju to dostat všechno všechno do těch nohou, i když se cítím dobře. Tréninky jsou jedna věc, ale ty zápasy prostě nejdou nahradit. Jde to nahradit těmi těžkými tréninky, kdy se hrají zápasové věci a nebo pak těmi zápasy. A už ty zápasy jsou i o taktice, o dalších věcech, takže bude to trvat nějaký čas, než, než, než dostanu 100% herní kondici a tu praxi zpátky.