Bohumil Páník: I na soustředění je nutné chtít vítězit

Reprezentační pauza. To je vždy prostor, který si žádá speciální režim. Baník neváhal a vyrazil do hor. Tráví čas na Čeladné a trenér Bohumil Páník má pro svůj tým připravený program.

Co Baník během čtyřdenního soustředění čeká?

Celý pobyt má relaxační charakter, to pokud jde o jakousi psychickou očistu, ale i kondiční charakter. Do tréninku zakomponujeme běžecké věci, jízdu na kole, tenis, samozřejmě budeme i na hřišti. Vše vyvrcholí přípravným utkáním s Vítkovicemi, které sehrajeme v pátek v Radvanicích.

Středeční program je mimofotbalový, hráče čeká tenis a jízda na kole. A zřejmě náročná trasa, že?

Bude to zhruba tříhodinová trasa s určitým náročným převýšením. Budou v ní úseky, kdy budeme muset bezpečnost hráčů pohlídat, protože zdraví je na prvním místě, ale podstatné je, aby dokázali nahoru vyšlapat. Budou ze sebe muset vydat značné úsilí, ale bude to jiné úsilí, než na jaké jsou zvyklí. V tom je ta určitá psychická očista, soustředění hráčů se obrátí jiným směrem, vybočí ze stereotypu, navíc tomu velice pomůže překrásné okolí a příroda.

Hráči se ve skupinách vystřídají. Jedna skupina začne na kole, druhá tenisem, odpoledne si obě skupiny svá místa prohodí. Vy sám si zkusíte také oba sporty?

Ne ne, já si dám dvakrát kolo. Dvakrát se vydám do hor. Tenis nechám svým asistentům. Jízdu na kole miluju a když jsem na horách, využiju toho. Já už samozřejmě nevyšlapu všechno, takže mám elektrokolo, ale hráči mají normální kola.

Závodí hráči na takovém výjezdu mezi sebou? Berou prestižně, kdo dojede první a kdo třeba poslední?

Poslední jedu já, abych hlídal, jestli někdo odpadne nebo má třeba poruchu. Ale jsou to určité extrémní podmínky a je pro mě velmi zajímavé sledovat, jak v nich fungují vztahy, které hráči mezi sebou mají. Kdo komu pomůže, kdo na koho počká, kdo s kým jede, kdo si s kým povídá. A pak se vyjede nahoru a kluci si ty dojmy říkají. A najednou se spolu dají do řeči kluci, kteří se jinak třeba tolik nepotkávají. Nebývají spolu na pokoji, nejsou spojeni nějakou užší vazbou a takový společný zážitek je stmelí. Vznikají tady nové vazby, které mohou být pro budoucnost toho týmu velice důležité.

A co tenisové souboje? Jak prestižní jsou?

Jsou a to je dobře. My jsme vždycky vychovávali hráče odmala tak, aby chtěli vyhrát. Dneska je takový trend, podle kterého děti na vítězství hrát nemají. Já jsem toho odpůrcem. Protože každé vítězství s sebou pro druhého nese porážku. A život je samozřejmě přináší. Dítě se musí naučit vítězit, ale stejně tak i prohrávat. Protože jen tak se po porážce může zvednout a jít zase dál. Takže ano, i tady na soustředění je vítězství motivací. Jak v tom, kdo vyjede na kopec jako první, tak i v tenisovém turnaji. Kdo prohraje, platí kafe, nebo musí přinést nějaký zákusek, to všechno k tomu patří.

Na kterého hráče byste před středečním tenisovém turnaji vsadil?

Budou se hrát debly a bude záležet na tom, jak se ty dvojice poskládají.

A kdyby se hrál singl?

Tak bych své favority měl, ale neprozradím. Ale hledal bych je kromě trenérů mezi těmi staršími kluky, kteří ještě zažili čas, kdy byly děti všestrannější a hrály vedle fotbalu i hokej nebo tenis. To s pozdější dobou trochu vymizelo, přišla taková ranější specializace na jeden sport a ty ostatní ti kluci doháněli až později. Ale dobře, pokud chcete jedno jméno, velmi dobrým tenistou je určitě Venca Procházka.

Není vám trochu líto, že reprezentační pauza přišla právě teď? Baník vyhrál pohárový zápas, do toho i dva ligové, mohl z toho laufu ještě něco vytěžit...

Já jsem naopak rád, že pauza přišla, protože už jsme to dohrávali na hraně. Dva až tři hráči měli lehčí zdravotní problémy. A kdyby ty zápasy šly dál rychle po sobě, mohlo by přijít i něco horšího. Teď máme prostor lehčí zranění doléčit a nepůjdeme do risku, abychom museli jít do utkání pod nějakým zdravotním tlakem, jako to bylo v zápase se Zlínem