FC Baník Ostrava Mistr ligy 1976 | 1980 | 1981 | 2004
FC Baník Ostrava

Stadion Bazaly

819 zápasů a 1507 gólů, Bazaly, děkujem!!!

Úchvatný fotbalový příběh s množstvím dramatických zápletek a dech beroucích rozuzlení se začal psát 19. dubna 1959. Právě v tento den se na stadionu Bazaly odehrálo historicky první ligové utkání, ve kterém Baník Ostrava hostil Ústí nad Labem. Co na tom, že premiéra skončila porážkou 2:3. V současnosti, kdy už máme za sebou poslední ligový duel s pořadovým číslem 819, můžeme konstatovat, že v následujících šesti dekádách přišlo více než osm stovek dalších ligových duelů a šestatřicet těch pohárových, v nichž si ostravský klub získával věhlas a respekt napříč celým fotbalovým světem.

Nejvíce se dodnes vzpomíná na skvělou éru přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy se zaplněné tribuny na kopci nad Ostravou celkem třikrát otřásaly pod tíhou oslav mistrovského titulu ve federální československé lize. První ligový triumf přišel v sezóně 1975/1976 pod vedením trenéra Jiřího Rubáše, který už měl k dispozici také hráče pozdější zlaté generace Baníku, jako byli Rostislav Vojáček, Pavol Michálik, Zdeněk Rygel, Libor Radimec či Lubomír Knapp. Právě ti tvořili osu nejúspěšnějšího mužstva v baníkovských dějinách. Trénoval je legendární Evžen Hadamczik, jehož tým v sezónách 1979/1980 a 1980/1981 vyhrál ligu, v ročníku 1978/1979 se probojoval až do semifinále Poháru vítězů pohárů a mimo jiné od léta 1978 až do jara 1982 držel neuvěřitelnou sérii 74 domácích ligových utkání bez porážky!

Legendární útočník Miroslav Wiecek na snímku z prvního utkání na Bazalech proti Ústí nad Labem

Slavných osobností a výrazných úspěchů však klub na Bazalech dosahoval v téměř každé éře. Do první generace hráčů, která byla u otevření nového stadionu na jaře sezóny 1958/1959, patřili borci s reprezentačními zkušenostmi jako Jiří Křižák, Vladimír Mokrohajský, Tomáš Pospíchal a Miroslav Wiecek. Právě on je dosud nepřekonaným a dost možná, že i nepřekonatelným kanonýrem baníkovské historie. Jeho 174 ligových branek vstřelených v dresu Baníku je úctyhodnou metou, které se vzdáleně blížil pouze jeho střelecký předchůdce Křižák se 107 trefami a pak také elitní útočníci 80. let, Verner Lička se 103 góly a Václav Daněk s 98 brankami.

Když ostravský bard Jarek Nohavica v nostalgické písni „Co bylo, to bylo“ zpívá „Bazaly bývaly tam co dneska, Wiecek, Mokrohajský aj Mikeska, co bylo, to bylo, pilo se, kouřilo a zuřivě fandilo SK Slezská“, vrací se přesně do časů konce 50. a nástupu 60. let, která Baníku přinesla první zkušenosti se zápasy v evropských pohárech, ale také vzestupy a pády na domácí ligové scéně. Příznačná byla v tomto směru především sezóna 1961/1962, v níž se baníkovci poprvé v historii radovali z titulu podzimního mistra ligy. Zatímco na jaře tým v lize klesl na konečné páté místo, v tehdejším Interpoháru se dostal až do semifinále, v němž podlehl Feyenoordu Rotterdam. Úspěchem na mezinárodním kolbišti byla nepochybně také stříbrná olympijská medaile, kterou z her v Tokiu v roce 1964 přivezl křídelník František Valošek.

Naopak velkým zklamáním byl dosud poslední sestup Baníku z první ligy, ke kterému došlo v sezóně 1965/1966. Hned o rok později se však liga na Bazaly vrátila a zůstala až dodnes. Zde je třeba dodat, že baníkovci jsou v tomto směru rekordmany mezi českými kluby, neboť v první lize hrají nepřetržitě už 48 sezón! Zanedlouho po návratu do ligy přišlo vítězství v Československém poháru a premiéra v Poháru vítězů poháru 1969/1970 proti portugalskému celku Vitoria Guimaraes. Baník se po výsledcích 0:1 a 1:1 sice se soutěží velmi brzy loučil, ale netrvalo to příliš dlouho, než začal na dlouhá léta pravidelně zažívat radost z úspěchů ve velkých evropských zápasech.

Nejslavnějším z nich je bezesporu výhra 2:1 nad Bayernem Mnichov ve 2. kole Poháru mistrů evropských zemí 1976/1977. Nadšené Bazaly viděly 20. října 1976 úchvatný fotbal. Baník dokázal před 32 tisíci diváky porazit mužstvo složené z hvězd, jako byli Franz Beckenbauer či Gerd Müller, přestože se musel obejít bez sedmi hráčů obvyklé základní sestavy, a to včetně kapitána Vojáčka. Před atmosférou zápasu a výkonem celého týmu vyjádřeným góly Vernera Ličky a Zdeňka Lorence, nakonec museli smeknout i tehdejší persony světového fotbalu, kterých měl Bayern ve svém středu hned několik. To však rozhodně nebyl jediný cenný triumf, kterého Baník v celkem 36 pohárových zápasech na Bazalech dosáhl.

Radost po vítězném gólu na 4:2 proti 1.FC Magdeburg znamenající postup do semifinále PVP 1978/1979

Z výhry nad svými protivníky se radoval celkem v 21 případech, z nichž jmenujme alespoň zdolání Sportingu Lisabon, 1.FC Magdeburg, Fortuny Düsseldorf, Dynama Kyjev, Realu Sociedad San Sebastian či FC Nantes. Drtivé většině z těchto výjimečných utkání přihlížela návštěva atakující či dokonce přesahující hranici 30 tisíc fanoušků, kteří dodávali svým fotbalovým hrdinům neskutečnou sílu a odvahu. Podle dobových odhadů však na Bazaly zavítala historicky nejvyšší návštěva ještě před započetím slavných pohárových tažení.

Dne 28. června roku 1976 ji přilákal mezinárodní přátelský zápas Baníku s olympijským výběrem Brazílie, který se v Evropě chystal na červencové hry v Montrealu. Na tribunách i na dalších strategicky dobře položených místech v okolí stadionu mohlo být podle pamětníků až 35 tisíc lidí (!), kteří si zakřičeli gól v 76. minutě, kdy o výhře 1:0, která se navzdory přátelskému charakteru utkání rozhodně počítá, rozhodl útočník Petr Slaný dorážkou své vlastní penalty.

V moderní éře dal Baník na slávu a úspěchy předchozích generací nejvíce vzpomenout v sezóně 2003/2004, kdy tým okolo René Bolfa, Radka Látala, Radka Slončíka a Marka Heinze, které vedl trenér František Komňacký, získal první titul v samostatné české lize a celkově čtvrtý v historii klubu. Návštěvnost na Bazalech tenkrát vzhledem k dřívější renovaci stadionu a snížené kapacitě dosahovala v průměru 17 000 diváků, kteří v každém zápase naprosto dokonale naplňovali pravdivost rčení o významu „dvanáctého hráče“. Celkem si během této sezóny, v níž celé Ostravsko po letech doslova zachvátilo fotbalové šílenství a každý se chtěl ztotožnit s milovaným „Baníčkem“, našlo na Bazaly cestu 230 644 diváků.

Mistři ligy 2003/2004

Novodobé dějiny klubu a Bazalů byly kromě tohoto ligového prvenství typické také výrazným prosazováním se vynikajících odchovanců klubu v národním týmu České republiky a samozřejmě také ve špičkových zahraničních klubech. Nejzářnějšími příklady jsou Milan Baroš a Marek Jankulovski. Přestože oba v historickém měřítku zastupují jednu z nejmladších generací hráčů, po zásluze již patří mezi klubové legendy. Baroš, který je kapitánem současného Baníku, je držitelem bronzové medaile a nejlepším střelcem ME 2004, vítězem Ligy mistrů 2005 (Liverpool FC) a za reprezentaci odehrál 93 utkání, ve kterých vstřelil 41 branek. Jankulovski, který s aktivní kariérou skončil v roce 2010, má ve sbírce taktéž bronz z ME 2004, je vítězem Ligy mistrů 2007 (AC Milán) a za reprezentaci odehrál 78 utkání, ve kterých vstřelil 11 branek.

Baník a Bazaly 1959 – 2015

Celková bilance zápasů 1. a 2. ligy:

819 zápasů – 477 výher – 209 remíz – 133 proher, skóre 1507:684, bodů 1305

Největší úspěchy: mistr ligy 1975/1976, 1979/1980, 1980/1981, 2003/2004, vítěz Českého poháru (1973, 1978, 1979, 1991), vítěz Československého poháru (1973, 1978, 1991), vítěz Českého poháru (samostatná liga, 2005)

Sestava Baníku z prvního ligového utkání na Bazalech proti Ústí nad Labem 2:3 (19. dubna 1959):

Vladimír Mokrohajský – Bedřich Köhler, Prokop Daněk, Lubomír Štěrba, Karel Dvořák – Josef Ondračka, Zdeněk Stanczo – Tomáš Pospíchal, Miroslav Wiecek, František Šindelář, Karel Sedláček, náhradníci: František Dvořák, Vilém Závalský, Jiří Křižák, Zdeněk Kosňovský, trenér: Jaroslav Vejvoda.

Sestava Baníku z posledního ligového utkání na Bazalech proti Dukle Praha 1:1 (30. května 2015):

Jiří Pavlenka – Tomáš Vengřinek (46. Vojtěch Štěpán), Michal Frydrych, Martin Kouřil, Matěj Helešic – Davor Kukec, Derrick Mensah, Martin Foltyn (62. Patrik Mišák) – Francis Narh, Milan Baroš (83. Jakub Šašinka), Daniel Holzer, trenér: Petr Frňka.

Střelec prvního gólu Baníku: Karel Sedláček na 1:0 proti Ústí nad Labem (2:3, 19. dubna 1959)

Střelec posledního gólu Baníku: Davor Kukec na 1:0 proti Dukle Praha (1:1, 30. května 2015)

Nejvyšší výhra: 8:1 nad Třincem v sezóně 1963/1964

Nejvyšší prohra: 0:5 s Lokomotivou Košice v sezóně 1977/1978

Bilance na Bazalech v evropských pohárech: 36 zápasů – 21 výher – 8 remíz – 7 porážek, skóre 64:26

Slavní trenéři (mistři ligy): Jiří Rubáš, Evžen Hadamczik, František Komňacký

Trenéři, kteří prošli Baníkem a trénovali reprezentaci: Rudolf Vytlačil, Evžen Hadamczik, Milan Máčala, Karel Brückner, Pavel Vrba

Celkový počet ligových trenérů od roku 1959: 42 trenérů

Slavní hráči (mezinárodní úspěchy): Tomáš Galásek, René Bolf, Marek Jankulovski, Milan Baroš, Marek Heinz (bronzová medaile z ME 2004), Pavol Michálik (mistr Evropy 1976), Zdeněk Rygel, Libor Radimec, Zdeněk Šreiner, Petr Němec, Verner Lička (všichni zlatá medaile z LOH 1980), František Valošek (stříbrná medaile z LOH 1964), Tomáš Pospíchal (stříbrná medaile z MS 1962)

Počet reprezentantů ČSR a ČR 1959 – 2015: 38 hráčů

Celkový počet ligových hráčů od roku 1959: 392 hráčů ligového mužstva

Nejdelší série bez porážky na Bazalech: 74 utkání od léta 1978 do jara 1982

První zápas pod umělým osvětlením: 5. března 1972 proti polskému Górnik Zabrze


Historie výstavby stadionu Bazaly

Fotbalový stadion na Bazalech byl otevřen na jaře roku 1959. Je situován v městské části Slezská Ostrava, což znamená, že stojí na pravém břehu řeky Ostravice, která tvoří přirozenou hranici mezi slezskou a moravskou částí města Ostravy. Na dohled stadionu se nachází městská dominanta, budova Nové radnice.

V současnosti má stadion Baníku kapacitu 10 060 míst, která jsou všechna k sezení. V době nesmírně úspěšných 70. a 80. Let, kdy fotbalové stadiony nemusely splňovat přísné bezpečnostní požadavky,ovšem nebyly na Bazalech výjimkou třicetitisícové návštěvy. Dnešní dispozice samotného stadionu ani jeho okolí bohužel neumožňují rekonstrukci tak, aby vyhovoval přísným nařízením FIFA a UEFA. Proto se na Bazalech už nekonají žádné ligové ani mezistátní zápasy a stadion patřící od roku 2013 městu Ostrava je využíván jako tréninkové centrum FC Baník Ostrava.

Pohled na Bazaly v roce 1960

Pokud se podíváme hlouběji do historie, zjistíme, že Bazaly se začaly stavět na konci 50. let, kdy už z hygienických,společenských i ryze sportovních důvodů přestal vyhovovat dosavadní stadion „Stará střelnice“. Tehdejší Ústřední sekce kopané opakovaně požadovala, aby se ligová střetnutí hrála na trávě. Baník ovšem na své škvárové hřiště dostával výjimky. Pro funkcionáře klubu ale bylo rok od roku těžší přesvědčovat, že se stavem hřiště nelze nic dělat.

Není bez zajímavosti, že v Ostravě mezitím vyrostl Stadion odborářů v městské části Mariánské Hory a Fifejdy, který posloužil krajské spartakiádě, ale jinak moc využíván nebyl. Stadion byl poznamenán chvatnou výstavbou a měl své chyby. Stál ovšem uprostřed města, takže mohl nabídnout ideální spojení tramvajemi, autobusy i trolejbusy.

Už tehdy se proto část fanoušků snažila o to, aby Baník využil nového stadionu na Fifejdách. Uvažovalo se, že by mohl být zčásti přestavěn, což by nevyšlo tak draze jako výstavba Bazalů. Skupina funkcionářů Baníku ovšem prosazovala myšlenku, že mužstvo musí hrát ve Slezské Ostravě, protože klub na pravém břehu Ostravice vznikl a měl by na něm také zůstat. Tak nakonec začala stavba nového stánku na pravém břehu Ostravice. I když bylo při stavbě využito přírodních svahů, muselo být přemístěno 135 000 kubických metrů zeminy, položeno 4800 metrů drenáží a kilometr kanalizace. Stadion byl otevřen na jaře roku 1959. Protože se ale na čerstvě položeném trávníku ještě nemohlo hrát, musel Baník utkání s ČH Bratislava přeložit právě na Stadion odborářů.

Slavnostní premiéra se tedy na Bazalech uskutečnila 19. dubna 1959, kdy Baník hostil Ústí nad Labem a se zachraňujícím se soupeřem prohrál 2:3. Zápas provázely dramatické okolnosti, na které svazoví funkcionáři reagovali okamžitým nařízením opatřit stadion bezpečnostními drátěnými ploty.

Bazaly v dalších letech prošly několika částečnými rekonstrukcemi, díky kterým se na nich ještě 16. srpna 2000 mohlo odehrát přípravné utkání české reprezentace se Slovinskem (0:1). Zároveň to ale byla poslední možnost, kdy se stařičký stadion dočkal šance hostit mezistátní zápas na reprezentační úrovni.

Twitter